My děti ze stanice ZOO - Christiane Felscherinow | recenze

18:28 Ivcca 12 Comments

Heroin, neboli diacetylmorfin je polosyntetický opioid, derivát alkaloidu morfinu, z něhož se připravuje acetylací. Je silně návykový.



My děti ze stanice ZOO je příběh Christiane Very Feischerinow, dívky, která se ve svých čtrnácti letech stala závislou na heroinu. Na základě záznamů na magnetofonových páscích zpracovali novináři Kai Hermann a Horst Rieck autentickou zpověď této německé narkomanky. Kniha vás provádí jejím komplikovaným dětstvím v rodině alkoholika, prvním seznámením se s drogami v pouhých dvanácti letech a nakonec i prvním šňupnutím heroinu jen o rok později. Kniha je příběhem jednoho z dětí, o nichž se široká veřejnost dozvídala až z novinových titulků oznamujících jejich smrt.

Tuto knihu jistě nemusím nikomu představovat. Sama jsem překvapena, že jsem se k ní poprvé dostala až teď. Kniha je o to silnější, že vypráví skutečný příběh a umožňuje člověku "vžít" se do kůže narkomanů uvězněných a ztracených v bludném kruhu své závislosti. Christiane vyrůstala v západním Berlíně na sídlišti Gropiusstadt v problematickém prostředí. Otec alkoholik ji i sestru velice často byl, když se od něj odstěhovaly, tak si matka našla milence a svým dcerám se nevěnovala. Zde byla ta šablona zanedbaná-nudí se-zkusí drogy až do očí bijícím a pro malou Christianu celkem logickým řešením. Pravdou je, že kniha ve mě vyvolala mnoho různorodých emocí. V první řadě zoufalost nad tím, jak můžou být rodiče tak neskuteční ignoranti. Matka se sice tvářila, jak jí na dceři záleží, ale kdo své dvanáctileté dítě pustí na Štědrý den do rána na diskotéku? Jaká matka si pochvaluje, jak se její dcera zklidnila a za celé dva roky si nevšimne jejích zorniček permanentně o velikosti špendlíkových hlaviček ani čerstvých vpichů na rukou?

Příběh je vyprávěn přímo Christianou a je neuvěřitelně realistický. Vyjadřování, typicky se opakující výrazy - hlavně slovo "cool" - to vše dodává na autentičnosti a vytváří silnou atmosféru. Máte pocit, že sedíte v zaplivaném klubu spolu s ní, že se právě díváte, jak polyká těžko představitelné kombinace prášků, aby unikla z šedé reality svého života.

Kniha se čte sama, od příběhu se jednoduše nemůžete odtrhnout, protože potřebujete vědět, jak se osud mladé dívky vyvíjel, potřebujete vědět, jak to celé dopadlo. Zároveň je to však dost náročné a vyčerpávající čtení. Ani nemám tolik namysli praktiky, jako ten neuvěřitelně frustrující kolotoč narkomanů. Odvykání, chvíli bez drogy a pád zpátky. Naprosto mě to sžíralo, měla jsem chuť křičet. Opakovalo se to tolikrát, že jsem myslela, že to snad nemůže nikdy skončit. V těchto momentech mi přišlo, že už se kniha příliš táhne a že jakýkoliv vývoj děje je v nedohlednu. Zároveň tu zoufalost situace umocňuje absence jakéhokoliv systému pro léčbu nebo zacházení s mladistvými závislými. I když Christiana chtěla odvyknout, nebyl nikdo, kdo by jí mohl doopravdy pomoct.

Líbilo se mi doplnění knihy o úseky, ve kterých hovořila přímo Christianina matka, případně policisté a další osoby zainteresované do jejího případu. Vnášeli tak do příběhu další perspektivu a přidávali na střízlivosti a objektivitě. Kniha je skvěle zpracovaná, opravdu vynikající a výrazné dílo odrážející všechna úskalí těch nejtemnějších démonů lidstva. I tak si ale nemohu pomoct a mám z účelu této knihy a z jejího celkového vyznění smíšené pocity. Účelem knihy je odradit lidi od užívání drog. Evidentně. Já si nemohla pomoct, ale většinu času na mě působila spíš opačně. Napříč internetem jsem našla hned několik shodných názorů. Z toho důvodu nevím, jestli by měla být zrovna tato kniha nastavená například jako povinná četba pro děti na základních školách. Až budu jednou rodič, svému dítěti ji asi vnucovat nebudu.

V závěru tedy jen shrnu, že máte v rukou opravdu velice silný příběh, který by každý měl znát, který je děsivý, osobitý, zvláštní a jímavý. Co si z něj odnesete je dle mého názoru velice individuální.

95%

12 komentářů:

  1. Tak na tuhle knihu se chystám už dlouho, ale pořád nějak sbírám odvahu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě do toho jdi :) Stojí to za to.

      Vymazat
  2. Tuhle knihu jsem četla někdy ve 13-14 letech. Zážitek tak silný, že jsem se několik let bála skoro i acylpyrinu. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, děkuji za komentář. Sice jsem se k přečtení dostala až ve svých 23 letech, ale nebyl to o nic menší zážitek.

      Vymazat
  3. Tohle je má oblíbená kniha , která v sobě nese krutou pravdu i realitu :)
    http://small-literaryworld.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlas. Ráda si ji ještě někdy v budoucnu znovu přečtu.

      Vymazat
  4. Na tuhle knížku se chystám dlouho a na film taky. Tematika drog mě zajímá. Ale je mi jasné, že to bude náročné čtení. Souhlasím s tím, že i když má něco ohledně drog (většinou) působit jako strašák, má to opačný vliv.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Film jsem ještě neviděla, ale určitě ho mám v plánu. Ráda porovnávám s knižní předlohou. Ale knihu můžu stoprocentně doporučit. Velice silné čtení.

      Vymazat
  5. Dcera ji měla v povinné četbě, což je dobře, protože je opravdu autentická.

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem knížku četla na střední a pamatuju si, jak jsem z ní byla zničená. Jak ze mě vyždímala jakékoliv pocity štěstí a z toho stále se opakujícího koloběhu mi bylo špatně. Myslím, že právě tím je knížka svým způsobem vyjímečná, to jak na člověka působí, jak se dokáže vcítit do Christiane. Na tohle téma je určitě napsáno mnohem víc šokujících knih, ale na mě působila mnohem víc ta "všednost" sídliště v Německu.
    Výborná recenze, úplně si mě nahlodala abych si knížku znova přečetla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc :) Já jsem přesvědčená, že tohle určitě také není naposledy, co jsem knihu četla a naopak jsem zvědavá, jak se na ni budu dívat s odstupem času. Souhlasím taky s tím, že z tebe úplně vyždímá pocity štěstí, cítila jsem se dost podobně a to vše umocněné tím prostředím. Děkuji za krásný komentář <3

      Vymazat

Děkuji za každý komentář!