Knižní přírůstky - prosinec

12:50 Ivcca 18 Comments


Jestli je nějaký měsíc jako stvořený pro "knižní haul", je to prosinec. Knihu by totiž pod stromečkem měl najít každý, je to úžasný dárek nejen pro knihomoly, ale také pro obyčejné "smrtelníky". I můj haul je po delší době poměrně bohatý, na čemž mají podíl nejen Vánoce, ale také skutečnost, že na nějaké knihy jsem dřív zapomněla a tak vám je ukáži alespoň teď.

Přála jsem si překvapivě jen dvě knihy, protože, jak už jsem se zmiňovala dříve, přestalo mě bavit obklopovat se nepřečtenými knihami a chci knihy číst pokud možno ihned po pořízení. Asi jsem byla hodná, protože obě jsem je pod stromkem našla a vedle nich mi přibyla ještě spousta dalších skvělých kousků! Pojďme se na to podívat.

Mým prvním přáním bylo Ten, kdo stojí v koutě. Kniha, kterou jsem si přála už vloni, ale byla beznadějně vyprodaná. Letos jsem se konečně dočkala a rovnou se pustila do jejího čtení. Baví mě její minimalistický formát i dopisní forma. Jestli mi design nějaké obálky vyrazil dech, pak je to obálka knihy Dívka v pavoučí síti, pokračování slavného Milénia. Já sama jsem tuto populární sérii ještě nečetla a toto je můj dárek pro taťku. Obálka je naprostý skvost a i když máme už všechny tři předchozí díly doma, mám chuť koupit si box s tímto nádherným novým vzhledem.
Hned pár dní po Štědrém dni jsem si udělala další Vánoce díky třiceti procentní slevě v Dobrovském a pořídila si zde Malého prince. Nejen, že krásně vypadá, ale zároveň je to kniha, kterou by měl mít ve své knihovně asi každý. Konečně i já.
Další kniha, kterou jsem věnovala taťkovi (a upřímně na ní mám sama zálusk) je Sběratel kostí. Od Deavera jsem ještě nic nečetla a myslím, že tohle bude do začátku ta nejlepší volba.
Druhou knihou, kterou jsem si přála, je Osamělost prvočísel, která mi naprosto uchvátila svým názvem. Po přečtení anotace jsem věděla, že toto dílo musím mít a řada pozitivních recenzí už byla jen utvrzením. Bohužel už je k dostání jen v novém přebalu, který vidíte i na fotce a který se mě osobně líbí o dost méně, než ten původní.
Předčasné Vánoce jsem měla také díky mým milovaným nakladatelstvím a knihkupectvím, se kterými mám to štěstí spolupracovat. První knihou je Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru, což je neskutečně milá a kouzelná kniha, za kterou vděčím obchodu Megaknihy.cz. Na blogu naleznete i recenzi a já vám toto dílo mohu jen a pouze doporučit. Je to výjimečná kniha.
Dalším přírůstkem je Útěk z teritoria smrti, na který právě píši recenzi pro Fantasyknihy.cz. Zde se jednalo bohužel o pořádné zklamání, uvidíte již brzy v recenzi.
Posledním přírůstkem jsou Papírová města, která jsem si pořídila už někdy v listopadu nebo v říjnu, ale úplně jsem na ně při dělání haulu zapomněla. Možná si pamatujete, že John Green je autor, na kterého jsem měla dřív tak trochu alergii. Nenechala jsem se však odradit jedním neporozuměním a dala mu druhou šanci. A ta se vyplatila! Další jeho knihy jsou skvělé a já si s radostí pořizuji další kousek do sbírky. Snad u mě Quentin a Margo uspějí.

Prosinec byl úspěšný a z nových přírůstků mám velkou radost. Z čeho už takovou radost nemám je skutečnost, že knihovna je zase plná. A to v ní bylo tolik místa po podzimním blogerském bazaru! Tohle je vážně nekonečný kolotoč života.

Doufám, že jste si Vánoce také užili. Pochlubte se v komentářích knihami, které jste dostali a kterými jste obdarovali své blízké!

I.

18 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Vyhlášení

18:04 Ivcca 3 Comments


Děkuji všem, kteří se do vánoční soutěže zapojili. Účast byla opravdu hojná, dotazník vyplnilo 74 lidí a celkově jsem losovala ze 167 vstupů!

A vylosovaným výhercem, který získává knihu Prozřetelnost, je Michaela Barthová.

Moc gratuluji k výhře. Na vás ostatní se určitě usměje štěstí příště! Na nový rok chystám nějakou soutěž přes facebook :)

Všem moc děkuji za podněty a zpětnou vazbu k obsahu mého blogu. Budu se tím řídit. Už teď vám mohu slíbit, že se na blog vrátí projekt Abeceda knihomola. Když nám začíná ten nový rok, tak určitě přihodím článek s knihami, které u nás vyjdou a neměli byste si je nechat ujít.

Teď už vám jen přeji krásné a poklidné zakončení roku! ♥

I.






3 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

My děti ze stanice ZOO - Christiane Felscherinow | recenze

18:28 Ivcca 12 Comments

Heroin, neboli diacetylmorfin je polosyntetický opioid, derivát alkaloidu morfinu, z něhož se připravuje acetylací. Je silně návykový.



My děti ze stanice ZOO je příběh Christiane Very Feischerinow, dívky, která se ve svých čtrnácti letech stala závislou na heroinu. Na základě záznamů na magnetofonových páscích zpracovali novináři Kai Hermann a Horst Rieck autentickou zpověď této německé narkomanky. Kniha vás provádí jejím komplikovaným dětstvím v rodině alkoholika, prvním seznámením se s drogami v pouhých dvanácti letech a nakonec i prvním šňupnutím heroinu jen o rok později. Kniha je příběhem jednoho z dětí, o nichž se široká veřejnost dozvídala až z novinových titulků oznamujících jejich smrt.

Tuto knihu jistě nemusím nikomu představovat. Sama jsem překvapena, že jsem se k ní poprvé dostala až teď. Kniha je o to silnější, že vypráví skutečný příběh a umožňuje člověku "vžít" se do kůže narkomanů uvězněných a ztracených v bludném kruhu své závislosti. Christiane vyrůstala v západním Berlíně na sídlišti Gropiusstadt v problematickém prostředí. Otec alkoholik ji i sestru velice často byl, když se od něj odstěhovaly, tak si matka našla milence a svým dcerám se nevěnovala. Zde byla ta šablona zanedbaná-nudí se-zkusí drogy až do očí bijícím a pro malou Christianu celkem logickým řešením. Pravdou je, že kniha ve mě vyvolala mnoho různorodých emocí. V první řadě zoufalost nad tím, jak můžou být rodiče tak neskuteční ignoranti. Matka se sice tvářila, jak jí na dceři záleží, ale kdo své dvanáctileté dítě pustí na Štědrý den do rána na diskotéku? Jaká matka si pochvaluje, jak se její dcera zklidnila a za celé dva roky si nevšimne jejích zorniček permanentně o velikosti špendlíkových hlaviček ani čerstvých vpichů na rukou?

Příběh je vyprávěn přímo Christianou a je neuvěřitelně realistický. Vyjadřování, typicky se opakující výrazy - hlavně slovo "cool" - to vše dodává na autentičnosti a vytváří silnou atmosféru. Máte pocit, že sedíte v zaplivaném klubu spolu s ní, že se právě díváte, jak polyká těžko představitelné kombinace prášků, aby unikla z šedé reality svého života.

Kniha se čte sama, od příběhu se jednoduše nemůžete odtrhnout, protože potřebujete vědět, jak se osud mladé dívky vyvíjel, potřebujete vědět, jak to celé dopadlo. Zároveň je to však dost náročné a vyčerpávající čtení. Ani nemám tolik namysli praktiky, jako ten neuvěřitelně frustrující kolotoč narkomanů. Odvykání, chvíli bez drogy a pád zpátky. Naprosto mě to sžíralo, měla jsem chuť křičet. Opakovalo se to tolikrát, že jsem myslela, že to snad nemůže nikdy skončit. V těchto momentech mi přišlo, že už se kniha příliš táhne a že jakýkoliv vývoj děje je v nedohlednu. Zároveň tu zoufalost situace umocňuje absence jakéhokoliv systému pro léčbu nebo zacházení s mladistvými závislými. I když Christiana chtěla odvyknout, nebyl nikdo, kdo by jí mohl doopravdy pomoct.

Líbilo se mi doplnění knihy o úseky, ve kterých hovořila přímo Christianina matka, případně policisté a další osoby zainteresované do jejího případu. Vnášeli tak do příběhu další perspektivu a přidávali na střízlivosti a objektivitě. Kniha je skvěle zpracovaná, opravdu vynikající a výrazné dílo odrážející všechna úskalí těch nejtemnějších démonů lidstva. I tak si ale nemohu pomoct a mám z účelu této knihy a z jejího celkového vyznění smíšené pocity. Účelem knihy je odradit lidi od užívání drog. Evidentně. Já si nemohla pomoct, ale většinu času na mě působila spíš opačně. Napříč internetem jsem našla hned několik shodných názorů. Z toho důvodu nevím, jestli by měla být zrovna tato kniha nastavená například jako povinná četba pro děti na základních školách. Až budu jednou rodič, svému dítěti ji asi vnucovat nebudu.

V závěru tedy jen shrnu, že máte v rukou opravdu velice silný příběh, který by každý měl znát, který je děsivý, osobitý, zvláštní a jímavý. Co si z něj odnesete je dle mého názoru velice individuální.

95%

12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Vánoční knižní hop

17:33 Ivcca 0 Comments

Dnes pro vás mám Vánoční knižní HOP, který pořádá Syki. Spolu s ní a dalšími blogery vás obdarujeme nějakými pěknými knížkami - když už jsou ty Vánoce. Nezapomeňte se vedle mého blogu zúčastnit i soutěží u ostatních. Kompletní seznam najdete na konci tohoto článku.

Pravidla:

• Soutěžit mohou lidé z ČR i SR.
• Pro účast musíte vyplnit tento FORMULÁŘ.
• Získáte vstupy navíc, pokud budete sledovat můj FB a pokud mě budete sledovat přes GFC.
• Výherce vyberu pomocí Random.org, dotyčný mi musí do 48 hodin odpovědět na email, jinak losuji znovu.

Výhra:


Hodně štěstí!


0 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru - B. A. Sáenz | recenze

18:39 Ivcca 9 Comments


Aristoteles vášnivě nenávidí celý svět, nemá příliš koníčků a jeho bratr je ve vězení. Dante miluje poezii a umění a nedělá mu problém navazovat mezilidské vztahy. Aristotelovi a Dantemu je patnáct let, oba jsou Mexičané a tak trochu samotáři. Až do dne, kdy na sebe narazí na koupališti a Dante Aristotelovi nabídne, že ho naučí plavat. Mezi dvěma chlapci začne vznikat opravu nezvyklé přátelství.

Někdy si představuju, že všichni jsou jako lidi v tom obraze, ztracení ve svým vlastním univerzu bolesti nebo smutku nebo viny, vzdálení a nepoznatelní.
Aristoteles a Dante by těžko mohli být odlišnější. Ale právě protiklady se často přitahují jako dva magnety. Když se jednoho dne za nezvyklých okolností tito dva poznají, vznikne mezi nimi těžko definovatelný vztah. Přátelství, díky kterému možná oba jednou odhalí všechny záhady vesmíruAristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru je výjimečnou knihou, jejíž čtení si užijí i starší čtenáři. Opravdu pěkné poselství však nese pro mladší generace. Je to kniha o těžkostech dospívání, o přátelství překonávajícím vzdálenosti - fyzické i psychické. Silný a s neuvěřitelnou lehkostí vyprávěný příběh o úskalích mezilidských vztahů, o hledání sebe samého a odhalování své podstaty, protože to je nakonec ta největší záhada v celém vesmíru.

Děj knihy je rozdělen do šesti částí a každá část ještě do mnoha kapitol. Kapitoly jsou opravdu krátké a někdy jejich délka nepřesáhne ani dvě strany - je tedy téměř nemožné se od čtení odtrhnout. Každá kapitola uteče tak rychle, že si prostě musíte dopřát ještě jednu další. Dante miluje poezii a svou vášeň postupem času přenese i na Aristotela. Velice se mi líbilo umělecké založení prvně jmenovaného a bylo krásně znát, jak vzájemné přátelství oba dva obohacuje a postupně mění v jiné lidi.

Autor dokázal skvěle vystihnou život dospívajících dětí. Oběma hlavním hrdinům je sice teprve patnáct let, ale jak jsem již zmiňovala, nemám problém knihu doporučit i starším čtenářům. Nejvíce oceňuji, že autor dokázal charaktery vykreslit tak, že věříte, že jim je teprve patnáct. Postavy chovající se zcela neúměrně svému nízkému věku jsou totiž velice častým nešvarem spisovatelů. Aristoteles i Dante jsou nadprůměrně inteligentní a velice vnímaví chlapci. I tak se u nich ale objevují typické "puberťácké" nálady a problémy. Momenty, kdy nesnášíte celý svět, mizantropie, boj proti společnosti, boj se sebou. Objevovat a chápat sebe samotné je pro oba chlapce velice těžké, obzvláště pro Aristotela. Sledujeme vývoj jejich přátelství během několika let, kdy období léta je vždy v určitém slova smyslu zlomové. Oba chlapci prožívají ty nejkrásnější momenty přátelství, ale i rozpačité odloučení, kdy stačí pár měsíců, abyste se ve zběsile rychlém tempu období dospívání s druhou osobou zásadně odcizili.

Příběh se podle anotace tváří trochu filozoficky, ale žádné mudrování zde nečekejte. Opravdu žádné poučování, slibuji. Jen hledání a nacházení cesty. Příběh je tak krásně nenucený a milý. Kniha se čte tak automaticky a sama, aniž by k tomu potřebovala přítomnost nějakého velkého napětí nebo snad dějových zvratů. Těch se samozřejmě pár najde, ale jsou stavěny spíš do druhé linie. Mám tento klid ráda, jsou to momenty, kdy si uvědomuji, že mě čtení dané knihy opravdu baví a užívám si každou přečtenou stranu.

Všichni vedeme svou malou soukromou válku.
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru je nesmírně zvláštní a nesmírně krásnou knihou. Hlavní postavy jsou reálné, máte je rádi, i když vám občas dovedou pěkně lézt na nervy. Spousta lidí, kteří si prošli tím samým, se určitě usměje a zavzpomíná na své období dospívání. Nenapadá mě ani příliš negativ, které by stály za řeč. Kniha není ničím, co by se vám vrylo pod kůži a už to tam zůstalo napořád. Je to ale dílo, s kterým strávíte spoustu krásných chvil. A takové knihy dle mého stojí za přečtení.

80%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji MegaKnihy.cz

9 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Knihomolovy Vánoce #2

17:35 Ivcca 10 Comments


Pro knihomola patří knihy k Vánocům stejně neodmyslitelně, jako taneční piškoty k balerínám. Kdo můj blog už nějakou dobu sleduje, tak možná tuší, že tohle už jsou druhé Vánoce, které prožívám "jako blogerka". A protože už vloni jsem zveřejnila článek Knihomolovy Vánoce, rozhodla jsem se z toho udělat tradici. Aby to ale nebyla nuda, bude tento článek každý rok úplně jiný. Zmatek, říkáte si? Ale jděte, u mě na blogu už jste si museli dávno zvyknout.

Vloni byly Knihomolovy Vánoce takovým malým seznamem přání a nesly podnázev "Můj vánoční seznam". Vtipné je, že jsem ve zmiňovaném seznamu nalezla knihu, kterou si přeji i letos. Tak snad už se dočkám. Hodná jsem sice nebyla, ale ještě to mohu dostat z lítosti, že jo. A o čem bude letošní článek? O fotkách, vánoční atmosféře a hlavně o tom, co knihomola pod stromečkem potěší ještě víc, než kniha.


Najít pod stromečkem balíček těch povědomých rozměrů je radostí pro každého čtenáře. Jenže já jsem typ člověka, kterému nestačí knihu obdarovanému pouze zabalit do papíru a ovázat mašlí. Mám chuť být trochu kreativní a udělat z "běžného" dárku dárek zapamatovatelný. Zamyslela jsem se nad tím, jak to provést a jak čtenáře na Štědrý den opravdu potěšit. Já osobně miluji tři věci:
dárky
překvapení
maličkosti
Dárek neznamená vždy překvapení, ale překvapení je v jistém slova smyslu vždy darem. Alespoň pro mě, protože já překvapení miluji a nic mi neudělá větší radost, než když přede mnou člověk dovede utajit dárek a dokonale mi jím pak vyrazit dech. Kdo čte a knihy občas někomu věnuje, ví, že neexistuje nic těžšího, než darovat právě knihu. Vybrat takovou, kterou váš blízký nemá a ještě to udělat tak, aby neměl nejmenší tušení, co se chystá? To je téměř nemožné. O to víc ale potěší, když se vám to nakonec podaří. Ať už jste na to přišli tajným průzkumem knihovny dotyčného nebo kladením nenápadných zvídavých otázek už dlouho před Vánoci. Jasně tím svým blízkým dáte najevo, jak moc vám záleží na tom, abyste jim udělali radost. Ukážete, že je posloucháte a že jsou pro vás jejich názory důležité.
To by bylo k překvapení, ale co že to mám na mysli těmi maličkostmi? Vlastně úplně všechno. Začít můžete už originálním zabalením - ruku na srdce, šoupnout knihu do ozdobného sáčku a převázat ho mašlí, to nikoho na zadek neposadí. Kreativitě se meze nekladou a z "obyčejného" dárku se rázem může stát něco mnohem zajímavějšího a zábavnějšího. Já letos dávám přednost jednoduchosti a knihy plánuji zabalit do bílého papíru a převázat velkou sytě barevnou mašlí.  Můžete doplnit ozdobnou jmenovku, aby bylo hned jasné, pro koho dárek je. Hezky může vypadat i nějaké zakomponování řetízku nebo náramku (jak jinak než s knižní tématikou) například do mašle nebo na samotný obal.

Co knihomola potěší vždy a v neomezeném množství, jsou záložky. Já miluji svou krásnou záložku s Malým princem. Jaký je oblíbený knižní hrdina vašeho blízkého? Sežeňte s ním záložku a máte vyhráno! Jakože na plný čáře, fakt.



I když se ze mě dnes slova sypou sama, koukám, že článek je už teď docela dlouhý. A já samozřejmě nejsem naivní, abych si myslela, že má v tomhle hektickém předvánočním období někdo k dispozici více než tři a půl minuty na čtení mých výkřiků do světa.

Doufám, že jste se alespoň malinko inspirovali a nebo přinejmenším naladili na vánoční atmosféru díky přiloženým fotkám.

Jak se těšíte na Vánoce?
Vyhrajete si s dárky nebo preferujete spíš styl koupit-zabalit-mít to z krku?

Přeji krásný víkend,
I.

10 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Smrtná zima - Kate A. Boorman | recenze

12:47 Ivcca 16 Comments


Spousty let existuje uprostřed lesů osada obehnaná vysokými zdmi. Uvnitř žije komunita lidí vedená Radou, která dohlíží na to, aby každý žil v souladu s ctnostmi. Věří, že tímto způsobem udrží mezi obyvateli klid a vyhnou se vzpourám. Kdo nerespektuje pravidla, je z komunity vyloučen a potrestán nejtvrdším trestem. Každý si však dává pozor na to, aby nezhřešil - osada poskytuje jediné útočiště nejen před každoročním obdobím kruté smrtné zimy. V okolních lesích totiž žije mnohem větší zlo - malmaci. Součástí osady je i mladičká Emmeline, kterou však okolní lesy táhnou k sobě a ona ví, že musí zjistit proč.

Strach může být příčinou neskutečných zvěrstev. A jakékoliv zrady.
Smrtná zima je debutem kanadské spisovatelky Kate A. Boorman. Nová trilogie je již tradičně vnucovaná čtenáři anotací slibující úspěch u všech fanoušků knih Hunger Games a Labyrint: Útěk. Vydání se ujalo - a všichni knižní fetišisté jásají radostí - nakladatelství Host a kniha dostala magicky krásný háv, kvalitní listy papíru a líbivý formát.


Škoda, že autorka nevěnovala stejnou péči obsahu své knihy. Příběh pokulhává už od ideje naprosto nereálné a prapodivné teokratické komunity lidí, která žije na hromádce v osadě obehnané zdmi, aby se zde ukryla před blíže nespecifikovaným „zlem“, které číhá venku. Žádná ponorka, žádné pochybnosti o puritánském způsobu života, který káží místní „bratři“ a „sestry“. Všichni zkrátka poklidně mlčí a drží krok. Na hojně používané slovní spojení „vzpurný čin“ jsem dostala alergii již po několika stranách a celé společenství působí spíš jak nějaká sekta.

Další žlučí hýbající aspekt knihy byly hlavní postavy, které představují instantní klišé z pytlíku pro začínající spisovatele. Nechybí zde milostný trojúhelník (jeden komponent tajemný a sexy, druhý vtipálek s ďolíčky na tvářích) ani nejlepší kamarád gay. Středobodem vesmíru dvou soků je samozřejmě nevýrazná hlavní hrdinka, která je navíc v tomto případě vyvržena na okraj společnosti pro svou „poskvrnu“, jak se ve Smrtné zimě říká břemeni, jež si celý život nesete, pokud někdo z vaší rodiny v minulosti spáchal závažný vzpurný čin. Emmeline, patnáctiletá paranoidní hlavní hrdinka se sebedestruktivními sklony, mi iritovala nejen svou nevýrazností a klišoidní skrytou rebélií, ale hlavně tím neustálým sebepoškozováním, které používala jako formu trestání sebe samotné. V knize se našlo hned několik postav padlých na hlavu, které se vydatně řezali a pálili a jinak ubližovali svému tělu. Opravdu je to něco, co chce autorka mladým čtenářům prezentovat jako naprosto běžné adolescentní chování a formu vyrovnávání se se svými problémy a chybami?


Od postav se pomalu dostávám k námětu. Ten bych bezpochyby nazvala zajímavým, kdyby byl autorčin. Takhle ho jen okomentuji jako obyčejné vykradení cizího námětu (viděli jste The Village?). Děj první poloviny knihy byl pomalejší a akce jsme se dočkali až daleko za půlkou. V knize se nacházelo i pár opravdu napínavých a tajemných scén, které mě bavily. Škoda, že si autorka nastavené tempo neudržela i na konci, který byl dle mého názoru násilně natahován detailními popisy úvah, které se odehrávaly v hlavě hlavní hrdinky. Celkové rozuzlení nebylo ničím překvapivé, ale i tak se čtenář dočká pár zajímavých událostí, které alespoň trochu zlepšily můj celkový dojem z knihy. Příběh překvapivě skončil poměrně uzavřeně, přičemž si nechává zřetelné možnosti pro další vývoj.


Smrtná zima vám minimálně krásně ozdobí knihovnu. Pokud si chcete užít typickou oddychovou young adultovku a příliš nelpíte na detailech a logice, pak si možná užijete i samotný příběh.

40%

16 komentářů:

Děkuji za každý komentář!