Odpusť mi. Megan | Abbie Rushton

12:44 Ivcca 19 Comments



Od loňského léta Megan nemluví. Nemůže, protože ji tíží tajemství tak obrovské, že je potřeba za každou cenu zabránit tomu, aby se dostalo na povrch. Velice rychle se z ní stala třídní podivínka a terč posměchů. Jediný, kdo při ní zůstal stát, je její kamarád Luke. A také Jasmine, temperamentní a upovídaná dívka, která se právě přistěhovala do města. Z dívek se rychle stanou nejlepší kamarádky, ale kolem nich se začnou dít zvláštní věci. Je možné, že jsou v ohrožení? Dostihuje Megan děsivé tajemství z minulosti?

Horká novinka z dílny Yoli mě zaujala na první pohled a tak jsem se rozhodla podrobit tuto YA krásku svému kritickému pohledu. Jak dopadla? Odpusť mi. Megan je příběh zahalený rouškou tajemství. Hlavní hrdinka Megan je zvláštní, má totiž problém u knižních hrdinů velmi neobvyklý, je němá. Čtenář od začátku nemá tušení, jak k tomu došlo a může se jen domýšlet, co se asi Megan stalo děsivého, že ji to donutilo uzamknout svůj hlas hluboko v sobě. Příběh je vyprávěn v první osobě a vy tak máte možnost nejen být svědkem odehrávajícího se příběhu, ale zároveň nahlédnout do mysli hlavní hrdinky. Ta je vnitřně rozpolcená a často sledujete její dialogy a hádky s vlastním svědomím a s "něčím" neidentifikovatelným, co jí brání mluvit.

Na úkor mlčenlivosti hlavní hrdinky se do popředí příběhu dostává její kamarádka Jasmine, která je typickou knižní přítelkyní. Je bláznivá, nehlídaná střela, trochu naivní a velmi dobrosrdečná. Další, koho v příběhu poznáváte, jsou Meganini spolužáci ze střední školy, každý jak kdyby měl své vlastní tajemství. Sympatická mi byla Meganina matka, jinak se ale nedá říct, že by mi nějaká postava přirostla k srdci.

Nesnáším ten způsob, jakým vyslovuje její jméno, jako by ho ochutnával.
To, co se tvářilo jako velice zajímavé a originální osvěžení, se bohužel změnilo v lehké klišé. Setkáte se zde s mnoha aspekty, které vás nijak nepřekvapí, naopak vám možná spíš trochu rozladí náladu. Milostná linka je zde navíc, občas až násilně tlačená do popředí a jak to dopadne čtenář stejně tuší dlouho dopředu. I tak si ale nemohu pomoci a musím říct, že mě Odpusť mi. Megan celkem bavilo. U čtení mě drželo tajemství, kterému dlouhou dobu nemůžete přijít na kloub. Bohužel autorka nedokázala zmiňované tajemno udržet až do konce příběhu a do úplného vyvrcholení a unikalo jí až příliš mnoho náznaků a stop, díky kterým si čtenář snadno domyslel rozuzlení zápletky o dost dříve, než bylo žádoucí. Ano, zápletka není moc komplikovaná a bohužel ani ničím inovativní. Chybí tomu svěžest, místy dokonce uvěřitelnost a celé to na mě dokonce působilo trochu infantilně.


l když vás toto dílo naprosto okouzlí svou překrásnou obálkou, nemějte příliš vysoká očekávání i od příběhu. Pokud si chcete oddychnout a příliš nepřemýšlet nad složitým příběhem, Megan má potenciál vás zaujmout.
60%

19 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

New in - březen

11:00 Ivcca 18 Comments



Dočkali jsme se, doopravdy jsme se dočkali! Jsem poslední, kdo to ještě nepsal, takže se připravte..
Tři, dva jedna.. Jaro je tu! A je to konečně znát i na počasí, které bylo obzvlášť minulý víkend naprosto přepychové a proto jsem ho musela využít k focení. Tedy, nebudu se tvářit, že mi nechybí zima, sníh a sjezdovky, které šly letos téměř úplně mimo mě, vzhledem k tomu, že jsem velkou část zimy strávila v zahraničí a užívala si tropické teploty. Ale když cítím tu pozitivní energii a vidím tisíce zářivých barev kolem mě, tak jsem vlastně spokojená i bez sněhu.


Za celý březen mi přibyly jen tři knihy. Měla jsem spoustu práce a objevilo se dost komplikací, takže jsem se jednoduše nestíhala pomalu ani vyspat. K tomu na mě tlačily deadliny recenzí a na nějaké nakupování nových knih nezbyla kapacita. A v tom shonu nakonec ani chuť.
Má to ale jednu výhodu - mohu se pochlubit tím, že dvě třetiny březnových přírůstků už mám přečtené. Prvním z nich je Bez šance. Nenechte se odradit zvláštní obálkou a nálepkou slibující bestseller, která obvykle lže. V tomto případě se pod zvláštním přebalem doopravdy skrývá zajímavá kniha, kterou jsem si moc užila. Čeká vás originální dystopie bez zbytečných klišé a přečtenou ji máte jedním dechem.

Druhou knihou, kterou jsem získala a hned přečetla, je Sanctum. Musím se poplácat po rameni za své fotografické schopnosti - k té psychedelické děsivé obálce se zelená veselá travička a sedmikrásky hodí jedna báseň. Nu což, nemá to vycházet na jaře, že jo. Sanctum je druhým dílem knihy Asylum, kterou jsem nečetla, ale přesto jsem se odvážně pustila do čtení Sancta. Zmatená jsem z toho nijak nebyla a číst se to dalo v pohodě i bez znalosti pilotního dílu. Ale těšila jsem se na horor a duchařiny a těch tam nebyl dostatek. Atmosféra byla okleštěná a potenciál strašidelných míst, která hlavní hrdinové prolézali, zůstal nevyužit. Doporučila bych spíš pro mladší čtenáře. Ale ilustrace má Sanctum opravdu pěkné.

Posledním přírůstkem je Bílá jako sníh, rudá jako krev, kterou jsem vyhrála v soutěži. Tuto knihu už jsem před dávnou dobou měla půjčenou z knihovny, ale nestihla jsem ji dočíst a musela ji vrátit. Jsem ráda, že tentokrát ji mám doma a na druhý pokus ji snad zvládnu dočíst až do konce. Určitě to nebude lehké čtení, což není asi žádný příběh o nemoci - v tomto případě zasáhla do života hlavních hrdinů leukémie. Stejně se na ni moc těším, i když to bude nejspíš hodně tísnivé čtení.

Tak jsme se dostali až na konec. Uznávám, že poslední měsíce mi nepřibývá příliš mnoho knih, ale ono se to zase brzy změní, až budu (čti: jestli budu) mít víc času.
Jaké nové knihy jste si pořídili vy? Máte pro mě nějaká doporučení?
Četli jste některou z těchto knih?

Recenze Bez šance
Recenze Sanctum

Nezapomeňte si přečíst recenze, ať nepřijdete o dobrou knihu.

18 komentářů:

Děkuji za každý komentář!