Po zemi bloudím dál - Rae Carson | recenze

13:35 Ivcca 6 Comments


Zlato je v mé krvi, v mém dechu, dokonce i v barvě mých očí.

Lee Westfallová má semknutou, láskyplnou rodinu. Má domov, který miluje, a svou věrnou kobylku. A má i nejlepšího kamaráda – který by možná chtěl být něčím víc. Kromě toho má ale i tajemství. Lee dokáže v okolním světě vycítit zlato. Zlaté žíly hluboko v zemi. Malé valounky v potoce. Dokonce i zrnka zlatého prachu, co někomu zalezla pod nehet. I za nejkrutějších zim díky tomu své rodině zajistila bezpečí a dostatek zásob. Čeho by byl ale člověk schopen, aby si dívku s takovou mocí přivlastnil? Mohl by kvůli tomu i vraždit. Když Lee přijde o všechno, co je jí milé, uteče na západ do Kalifornie – kde zrovna objevili zlato. Třeba se z ní vyklube to jediné místo na světě, kde může být Lee sama sebou. Pokud ovšem přežije cestu.

Po zemi bloudím dál nabízí čtenáři na poměry žánru YA celkem netradiční téma. Děj se totiž odehrává v dobách kalifornské zlaté horečky, konkrétně je zasazen do první poloviny roku 1849. Mladá Lee má nebezpečný dar. Z nějakého důvodu dokáže vycítit zlato. Jemné příjemné šimrání v šíji ji dovede i k tomu nejmenšímu zrníčku zlatého prachu. Co by se však na první pohled mohlo zdát jako velice výhodné, je stejnou měrou zrádně nebezpečné. To Lee pochopí celkem rychle a je nucena vydat se, stejně jako tisíce dalších lidí, na západ do Kalifornie, kde bylo zrovna objeveno zlato a kde by se možná mohla schovat před svými nepřáteli.

I když jsem se tématu trochu bála a do nynějška si myslela, že zlatá horečka mi moc blízká není, musím říct, že jsem se šeredně zmýlila. Právě téma knihy bylo tím, co mě nakonec nejvíc nadchlo a já si užívala každou další stranu a všechny historické zajímavosti, kterých však autorka uvádí přesně tolik, kolik je potřeba. Hned od začátku vás čeká spousta akce. Děj se rozjíždí rychle a nabírá poměrně nečekaný směr, což pro mne bylo velmi milým překvapením. Znovu musím vyzdvihnout brilantní myšlenku, která z příběhu udělala hodně dobrodružné, ale uvěřitelné čtení. Kromě toho, že hlavní hrdinka dokáže vycítit zlato, vás totiž nečeká nic nadpřirozeného.

Je noc a svítí jenom ubývající měsíc. Trvalo nám tři dny, než jsme muže z Missouri dostihli, ale povedlo se nám to a teď táboříme v překrásném lesíku mezi Soda Springs, kde jemně bublá perlivá voda, a Steamboat Sping, kde pára vystřeluje vysoko do vzduchu. Reverend Lowrey vypráví dětem, že pod zemí je schovaný ďábelský pohon. Ale já myslím, že něco tak úžasného musí být dílem andělů.

Lee se na své cestě setkává se spoustou hrozeb a nebezpečí. Často se však jako nejnebezpečnější ukážou věci, o kterých bychom si to nikdy nemysleli. Příběh je psán plynule a já měla celou dobu pocit, že se také spolu ostatními ženu napříč loukami, horami a pouštěmi, abych dosáhla vytoužené Kalifornie. Po zemi bloudím dál v sobě skrývá příběh jedné dlouhé a strastiplné cesty, sleduje vzájemné vztahy a vývoj hlavních postav a hezky si připravuje půdu pro další pokračování této trilogie. Samotné postavy mi nepřišly tolik zajímavé a mnohdy byly popsány jen povrchově, takže mi skoro žádná nepřirostla k srdci. Lee nijak nevynikala nad ostatní hlavní hrdinky YA románů a její nejlepší kamarád mi dokonce občas lezl na nervy. 

Samotný příběh byl ale kouzelný, jeho čtení odsýpalo neuvěřitelnou rychlostí a já se těším, až v dalších dílech pochopím spoustu náznaků, které autorka do příběhu umístila. Na tuto knihu skvěle pasuje rčení "cesta je cíl", protože je to právě putování hlavních hrdinů, které bylo z celé knihy nejzábavnější. Nebudeme si nic nalhávat, samotná zápletka nijak složitá není a závěr byl na můj vkus moc zidealizovaný a příliš jsem variantě, kterou autorka zvolila, nevěřila. I tak jsem ale ráda, že se mi kniha dostala do rukou a byl to opravdu zajímavý a netradiční zážitek. Což je možná dost umocněno skutečností, že téma pro mě bylo nové. Oceňuji autorku, že tímto dílem přiblížila jeden střípek amerických dějin zajisté i čtenářům, kteří by po dané tématice běžně vůbec nesáhli.

Jako poslední musím ocenit nádherné grafické zpracování obálky a vůbec samotné knihy. Zlatý kompas, který se skrývá pod přebalem, byl skvělým nápadem. Stejně jako volba neutrální černé barvy, kterou tvůrci knihy doslova protkaly "zlatem". Radost mít tuto knihu v knihovně.

80%

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Všichni ptáci na nebi - Charlie Jane Anders | recenze

14:12 Ivcca 6 Comments

Každé přátelství je někdy trochu testováno a jinak to není ani v případě Patricie Delfineové a Laurence Armsteada. Oba jsou ve škole tak trochu na okraji společnosti a mají pocit, že nikam nezapadají. Není proto divu, že si k sobě velice rychle nacházejí cestu. Po škole je však jisté události rozdělí na desítky let. Co se dalo čekat - když jeden začne z ničeho nic rozumět řeči ptáků a druhý sestrojí dvouvteřinový stroj času, je možné, že to vzájemné vztahy trochu poznamená. Teď už jsou však oba dospělí, žijí v San Franciscu na pomalu ale jistě skomírající planetě a osud svede jejich cesty ještě jednou dohromady.

Za svá díla získala Američanka Charlie Jane Anders již několik literárních cen a nyní je načase, aby její talent objevili i čeští čtenáři. Je milovnicí sci-fi a fantasy a není proto divu, že Všichni ptáci na nebi je bohatou směsicí obou zmíněných žánrů. Autorka vypráví příběh dívky a chlapce, kteří se poznali na základní škole. Patricie je čarodějka a brzy se svou magii má naučit ovládat. Její silné pouto k přírodě a láska ke zvířatům z ní však občas dělají podivínku. Zato Laurence je nadšenec do vědy a techniky a už v útlém věku je schopen sestrojit přístroje, o kterých se mnohým dospělým může jen zdát. Přesto, že jsou jejich zájmy tak odlišné, vždy si k sobě najdou cestu a navzájem si rozumí lépe, než s kýmkoliv jiným.

"Čím déle žiju, tím víc mi připadá, že věci, které vidím a cítím, jsou jenom obrysy skutečných věcí, které jsou za hranicemi našeho vnímání."
Kniha je rozdělena do čtyř částí, příběh začíná v dětství hlavních hrdinů a provází je až do jejich dospělosti. Nevyvíjí se však jen postavy, ale i samotný způsob autorčina psaní. Začátek knihy působí téměř pohádkově a je psán jednoduchým jazykem. Postupem času se však čtenář dočkává hutného kvalitního sci-fi a i samotný text jako by dospíval spolu s hlavními hrdiny. Zprvu jednoduché a nenápadné vyjadřování se mění a přechází v barvité popisy, místy značně explicitní a čtenář jako by najednou četl úplně jinou knihu, ve které se autorka nebojí popsat věci bez okolků tak, jak jsou.

Těžko tuto knihu jednoznačně zařadit, protože přesahuje hranice několika žánrů, spojuje je dohromady a mění vše, na co jste zvyklí. Navzdory skutečnosti, že záchrana lidstva před koncem světa by se dala považovat za téma poněkud ohrané, autorka se ho ujímá s originalitou sobě vlastní a atomové války a hroutící se ekosystém jsou v příběhu odsunuty spíše do pozadí, protože to hlavní, co čtenáře zajímá, je vývoj jednotlivých postav a jejich osudů.

Nicméně nutno říci, že občas je příběh moc překombinovaný a místy přitažený za vlasy, ale i tak si čtenář užívá krasojízdu až do úplného konce. Ten byl pro mě mírným zklamáním a v kontrastu se spletitostí celého příběhu byl příliš jednoduchý. Navíc jsou některé věci celkem snadno předvídatelné, takže se čtenář nedočká žádného velkého překvapení.

Malým bonusem je, že v příběhu narazíte na mnoho odkazů na knihy, seriály a jiné fenomény dnešního světa. Pokud si libujete v Doctor Who nebo Červeném trpaslíkovi, vykouzlí vám Charlie Jane Anders na tváři úsměv hned několika narážkami. Humor opravdu není autorce cizí a šikovně a nenuceně ho do děje zapracovává. Všichni ptáci na nebi je opravdu velice originální kniha, nepodobající se žádné jiné, kterou jsem četla. Doporučila bych ji každému, kdo je otevřen novým věcem. Na jejích stránkách vás čeká příběh o magii, vyspělých technologiích, ale hlavně o naprosto obyčejném lidském přátelství, které je ve výsledku základem úplně všeho.

80%

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji Zeedee.com

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Volání netvora - Patrick Ness | recenze

14:39 Ivcca 12 Comments


Conorovi je třináct let a ještě nedávno žil celkem normální život. Pak ale jeho maminka začala pravidelně navštěvovat nemocnici, aby se zde podrobovala neúspěšným pokusům o léčbu své nemoci. Navíc s nimi teď nějakou dobu bude bydlet babička, se kterou si Conor vůbec nerozumí. Ale co je nejhorší, každý den se mu vrací děsivá noční můra. Každý den se z ní s křikem probouzí a pak jednoho dne Conora někdo navštíví. Někdo, koho prý sám přivolal a kdo mu má již brzy změnit život. Je to netvor.

Jsem vlk, který zabíjí jelena, jestřáb, co zabíjí myš, pavouk, jenž zabíjí mouchu! Jsem ten jelen, ta myš a ta moucha, co jsou požíráni! Jsem had světa, co polyká svůj vlastní ocas. Jsem všechno nezkrocené a nezkrotitelné! Jsem nespoutaná země a přišel jsem si pro tebe, Conore O'Malley.
Navzdory skutečnosti, že autorovo jméno je mezi čtenáři skloňováno ve všech pádech, jsem se s Patrickem Nessem setkala až nyní. Již po přečtení úvodního proslovu mi bylo jasné, že tento pán bude velký sympaťák a že i jeho sláva je nejspíš zcela zasloužená. Volání netvora je kniha inspirovaná příběhem Siobhan Dowd, která ho už sama bohužel nestihla dopsat a jí je také celá kniha věnována.

Myslím, že slovo, které celý příběh nejlépe vystihuje, je „zvláštní“. A když to píši, myslím to v tom nejlepším slova smyslu. Hlavním hrdinou je mladý chlapec, se kterým se život vůbec nemazlí. Spolužáci ve škole si na něj čím dál víc dovolují, maminka se léčí z rakoviny a tatínek se přestěhoval do Ameriky, kde má teď rodinu se svou novou přítelkyní. Příběh se tváří jako pohádka pro mladší čtenáře, ale těžké téma spolu s nádechem nadpřirozena z něj dělá něco mnohem náročnějšího a bohatšího. Často čtenář přemítá, zda se nachází v realitě nebo v Conorových představách a snech a právě tato neurčitost a tajemnost mě na celém příběhu snad nejvíce bavila. Občas se příběh dostává až do určité psychologické roviny a nutno říct, že dohromady to vše skvěle funguje.

Kniha je velice bohatě ilustrovaná. Ať již se jedná jen o detaily na krajích jednotlivých stran a nebo rozsáhlé ilustrace zabírající celé dvojstrany. Vše je temné a opravdu vyvedené. Styl ilustrací skvěle podtrhuje samotný děj a já se na ně nemohla vynadívat. Obzvlášť netvor, jehož epičnost a monumentálnost se Jimovi Kayovi, jež je autorem zmiňovaných ilustrací, podařilo vystihnout víc než zdařile. Navzdory tématu, které může svádět k přimíchání nějakého toho správného klišé nebo slzy ždímajících scén, nutno říci, že Patrick Ness se se vším popral naprosto bravurně a když jsem při dočítání příběhu měla v očích slzy, nebylo to kvůli žádným laciným dojímavým scénám. Autor zvládl vystihnout dětskou nevinnost a jejím prostřednictvím vyprávět vážný příběh a já věřím, že přečíst si takové dílo by mohlo velice pomoci lidem a převážně pak dětem, kteří si podobnou situací musí procházet také.

Svůj život nepíšeš slovy, vysvětlil mu netvor. Píšeš jej skutky. Není důležité, co si myslíš. Význam má jen to, co děláš.
Ne každému může Volání netvora sednout. Přece jen dílo místy působí jako kniha pro děti, hlavně kvůli velice mladému hlavnímu hrdinovi. Někoho pak může odradit téma rakoviny a života lidí, kteří s ní musí bojovat. Do knihy jsem šla takzvaně „naslepo“ a kdybych dopředu věděla, o čem je, nejspíš bych i já pochybovala a bála se, že to není to pravé pro mě. Nyní po jejím dočtení však mohu říct, že tenhle příběh byste měli vyzkoušet, protože toho má hodně co nabídnout. Je jedinečný, něžný, ale zároveň vážný. Užijete si překrásné kresby a překvapí vás nečekaně hluboká myšlenka celého díla.

80%
Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Slovart. 
Knihu můžete zakoupit ZDE.

12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Čáry života - Veronica Roth | recenze

15:30 Ivcca 4 Comments


Zapomeň na svou čest. Musíš jen přežít! Nová knižní série od autorky Divergence.
Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, v galaxii, v které mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Většina dokáže ze svého daru vytěžit to nejlepší, ale Akos a Cyra jsou kvůli němu zneužíváni. Cyra je sestrou tyrana, jenž vládne celému válečnickému národu, a má dar bolesti, kterou její bratr zneužívá k tyranizování svých nepřátel. Cyra však chce být něčím víc než nástrojem v bratrových rukách.
Akos pochází z mírumilovného národa a je nadevše oddaný rodině. Když ho společně s bratrem zatknou vojáci vyslaní Cyrinou rodinou, snaží se jen o jediné – zachránit bratra na úkor vlastního bezpečí. Akos a Cyra stojí před rozhodnutím – pomoci si navzájem a možná přežít, nebo přinést jeden druhému neodvratnou zkázu?

Neexistuje asi nikdo, koho by minula všechna ta sláva kolem Divergence. Nyní autorka slavné trilogie vydává novou knihu a napětí by se dalo krájet. Čeká nás stejná smršť akce jako v předchozí knize? Nebo už autorce došel dech? Nebojte, rozhodně nedošel. A nedošly jí ani originální nápady. Čáry života nám otevírají brány do naprosto nového, zajímavého a pestrého světa, ve kterém se vše točí kolem takzvaného "proudu" a navíc u každého člověka se v určitém věku projeví dar - zvláštní schopnost, kterou mu propůjčuje právě proud. Na prvních stranách je čtenář trochu zmatený, což je jen malá daň za krásný komplexní svět, který se mu pomalu otevírá. Naštěstí vás nečeká žádné zdlouhavé popisování, ale pořádná jízda hned od prvních stran. Zákonitosti světa (co světa, celé galaxie skládající se z několika planet) a veškeré souvislosti pak autorka odhaluje a vysvětluje hezky postupně, takže čtenář vždy udrží krok a necítí se jak Alenka v říši divů.



Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu obou hlavních hrdinů, kterými jsou Cyra a Akos. A jestli se autorce něco doopravdy povedlo, tak jsou to právě tyto hlavní postavy. Chvíli si s nimi notujete, chvíli vás štvou, jedno se jim však upřít nedá - vždy se chovají reálně, dělají lidské chyby, nechávají se unášet a zaslepit svými pocity a přesně takové knižní hrdiny mám ráda. Ze všeho nejvíc mě bavila právě Cyra. Proud jí propůjčil opravdu unikátní dar. Černočerné stíny se jí neustále přelévají pod  kůží a způsobují obrovskou bolest nejen jí, ale i každému, koho se dotkne.

Čáry života jsou typickým science fiction, které potěší všechny milovníky komplexních a promyšlených příběhů. Nečeká vás žádná romance a vztahy mezi hlavními hrdiny jsou probírány opravdu jen okrajově. Čeho se však nabažíte dosyta jsou nejrůznější futuristické technologie, povstalecká spiknutí, politické intriky a samozřejmě správná "badass" hlavní hrdinka. Ve své podstatě ani nemám příběhu co vytknout, vše bylo logické, inovativní a nutno podotknout, že i o dost dospělejší než autorčina prvotina. Nicméně si myslím, že příběh mohl být klidně kratší. Čtyři sta stran je opravdu obrovský rozsah a neudálo se na nich tolik akce, aby to nešlo napsat v kratším rozsahu. Občas jsem měla problém u knihy vytrvat a chybělo mi to něco, co vás nutí otáčet stránky dál a dál. Myslím, že pokud by se příběh trochu zkrátil nebo se alespoň přidaly nějaké zvraty, četla by se celá kniha mnohem lépe. Nicméně pokud po tomhle díle sáhnete, určitě neuděláte chybu, čeká vás minimálně obstojné sci-fi.

60%

4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

První konec - Lauren James | recenze

13:03 Ivcca 12 Comments


Kolikrát můžete ztratit člověka, kterého milujete?
Osudem Katherine a Matthewa je rodit se stále znovu a znovu, století za stoletím. Jejich přítomnost pokaždé změní historii o fous k lepšímu a pokaždé se do sebe beznadějně zamilují, ale osud je vždy tragicky rozdělí. Od dob krymské války, obléhání Carlisle až po brzkou budoucnost v letech 2019 a 2039 obětují své životy, aby zachránili svět. Ale proč se pořád vrací zpátky? Čeho musí dosáhnout, než jim bude umožněno žít v lásce a míru? Možná ten další konec bude jiný.

Prvotina britské autorky Lauren James zaujme čtenáře na první pohled svou překrásně graficky zpracovanou obálkou, která zajímavě vystihuje samotný obsah této knihy. Ten je složen z několika dějových linií odehrávajících se pokaždé v jiném století. Jednou je to 18. století, podruhé 19. a nakonec 21. století. Zažíváme dobývání města Carlisle, teror krymské války a pak budoucnost v anglické Nottinghamské univerzitě.

Nutno uznat, že autorčin nápad spojit takto několik různých historických období do jednoho příběhu, je hoden obdivu nejen pro netradičnost a originalitu, ale také pro náročnost z hlediska zpracování a znalosti jednotlivých historických dob. Což je zároveň tak trochu kamenem úrazu, jelikož každá dějová linka je poměrně povrchní. Do žádné doby jsem se nemohla patřičně vžít ani začíst a neustále jsem se cítila být pouze v pozici diváka, jehož se samotný příběh příliš nedotýká. Moc tomu nepomohl ani způsob, jakým je příběh napsán a který dával příběhu nádech nedospělosti a neučesanosti. Těžko říct, jak velký vliv na tuto skutečnost má překlad. Jednoduše mi přišlo, jak kdybych četla literaturu pro děti a nešlo mi to vůbec dohromady se samotným dějem, který se pohyboval od sci-fi až k romantice.

Jistá žánrová nevyrovnanost je dalším zvláštním úkazem této knihy. Cestování časem, biologické zbraně a reinkarnace hlavních hrdinů se staví do kontrastu s místy lehce infantilními dialogy hlavních hrdinů. Co na příběhu jednoznačně zaujme, je grafické zpracování, které sází na propojení textu s velkým množstvím novinových útržků, mailů nebo třeba vzkazů. Pomocí nich se čtenář dozvídá o různých událostech nebo může nahlédnout do korespondence hlavních hrdinů, což bylo opravdu zajímavé a já mám přesně tento typ knih ráda.

Cítila jsem originalitu a potenciál myšlenky příběhu, ale autorce se ho dle mého nepodařilo příliš dobře přenést na papír. Pokud mám tedy shrnout své dojmy z Prvního konce, je to v prvé řadě nadšení a fascinace zajímavou myšlenkou této knihy, které se však dostalo spíše průměrného zpracování. Chybělo mi objasnění spousty věcí, konec byl naprosto neuzavřený a spíš z kategorie "domysli si sám, drahý čtenáři". V podstatě se nedozvídáme vůbec nic, kromě toho, jak příběh Katherine a Matthewa dopadne. Což mi přijde nedostačující a cítím se trochu ochuzena, jelikož spousta mých otázek nebyla zodpovězena.

Příběh na mě působí nedotaženě a nepropracovaně a chybí mi vysvětlení všech zákonitostí. Jak kdyby autorku ke konci psaní přestalo bavit. Přitom vše má opravdu velký potenciál a napětí se ke konci dalo krájet. Možná tyto věci budou vysvětleny v dalších dílech, ale nejsem si jistá, zda se mi První konec líbil dost na to, abych se do jejich čtení pustila. 
69%

12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!