Ledová krev - Elly Blake | recenze

22:10 Ivcca 2 Comments


Ruby se narodila do světa, kde mezi sebou bojuje oheň a led. Jsou totiž lidé, kteří tyto nebezpečné živly dokáží ovládat a Ruby je jednou z nich. Jejím darem je ovládat oheň. Ať již jde o zapálení malého ohýnku nebo salvy smrtícího ohně, avšak kvůli nedostatku tréninku si s ním většinou spíše neví rady. Je totiž nucena svůj dar skrývat, protože žije v království, kde pevnou rukou vládne ledový lid, v čele s králem, o kterém se povídá, že ho jeho moc dohnala k šílenství. A mít v sobě dar ohně je smrtelným nebezpečím.

S Elly Blake se čeští čtenáři setkávají na pultech knihkupectví poprvé. Vystudovala anglickou literaturu a žije v Kanadě. Není proto divu, že i její kniha je pokryta ledem a sněhem, tedy alespoň zvenku. A co může čtenář od prvního dílu této nové ságy očekávat?

Příběh vás přenese do blíže nespecifikovaného fantasy světa, ve kterém, jak se brzy dozvídáme, vládnou „ledoví“. Tedy lidé, kteří dokáží ovládat led a mráz. Prosté rozdělení na ohnivé a ledové působí možná jednoduše, nicméně ve výsledku je velmi efektivní. Až jsem byla překvapená, jak je možné, že s tím už dávno někdo nepřišel. Svět je zajímavě vymyšlený, líbila se mi mrazivá atmosféra i starobylé kláštery plné mnichů, do kterých byl děj zasazen. Celé to působí hezky pohádkově, ale autorka se nebála ani poněkud drsnějších scén, takže je to spíše taková pohádka pro dospělé.

Nicméně samotný děj skýtá hned několik nedostatků. Autorka se nevěnuje dostatečně popisům, proto máte o celém prostředí příběhu jen mlhavou představu, přitom v sobě skrýval tolik krásného potenciálu. Také postavy jsou popsány spíš povrchně, čtenář si není jistý, jak vlastně vypadají. Hlavní hrdinka Ruby je tuctovým děvčetem, které potkáte v každé druhé YA knize. Bohužel jako bonus se občas chová jako rozmazlené dítě, je výbušná a obecně dost nesnesitelná. Její chování je navíc často unáhlené a nelogické. Další postavy děj spíš jen doplňují a čtenář si k nim nestihne vytvořit žádnou silnější vazbu.

Samotný vývoj děje je bohužel poměrně snadno předvídatelný. Nedočkáte se žádných velkých zvratů nebo odhalení, vše je hezky nalinkováno a směřuje k předem zcela jasnému konci. Do ověřeného koktejlu autorka nezapomněla přidat trochu lásky a tuctové dílo je na světě. Nechci říct, že kniha není dobrá, ale v dnešní době obrovské konkurence bohužel nenabízí nic nového a převratného. Je to zkrátka osvědčená směsice všeho, co již znáte z jiných YA knih, ale to neznamená, že to ve výsledku nefunguje. Pokud tedy hledáte spíše oddychovou jednohubku a nepotrpíte si na žádné náročné spletité příběhy, bude pro vás Ledová krev příjemným zabavením.

Závěrem ještě malá výtka pro překladatele. Doslovně překládat jména všech postav je dle mého barbarství. Ostatně, jak se může člověk nesmát překladům jmen jako je Máslenka, bratr Mléč nebo bratr Slupka?

50%
Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji Zeedee.com

2 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Dívka ve vlaku - Paula Hawkins | recenze

16:29 Ivcca 3 Comments


Každý den Rachel spolu s dalšími stovkami lidí dojíždí vlakem do Londýna. Za okénkem jejího kupé se míhá příroda, domy a lidské životy, které plynou nezávisle na ní samotné. Nudnou cestu si zpestřuje jejich pozorováním. Obzvlášť zajímavý jí přijde téměř idylický pár žijící v krásném domě u kolejí. Pohledná dvojice často sedává na terase, snídá nebo si jen užívá přítomnost toho druhého. Rachel si je v hlavě dokonce pojmenuje, pro ni je to Jason a Jess. Jednoho dne se rutinní cesta změní v děsivý zážitek, když Rachel na známé terase zahlédne něco šokujícího. Pár dní na to ses Jess začne pohřešovat. A Rachel cítí, že v tomto případě může policii poskytnout pomoc a důležité svědectví.

"Kniha roku 2015", samolepka na přebalu slibující bestseller a samozřejmě mnohá přirovnání ke Zmizelé. Člověk má tendenci přistupovat k takovému "hitu" s rezervou a raději nemít vysoká očekávání. Jak je to v případě Dívky ve vlaku? Dostála všem slibům?

Do rukou se čtenáři dostává celkem rozměrná kniha. Uvnitř vás čeká příběh vyprávěný střídavě z pohledu několika postav, a sice tří žen - Rachel, Megan a Anny. Byť se to na první pohled nemusí zdát, spojuje tuto trojici mnoho věcí. Co vše a jak moc se dozvídáme až postupem času. Nejčastěji se příběh věnuje Rachel, která se stává spíš stínem své vlastní osobnosti. Propadá hlouběji a hlouběji do alkoholismu, v nové práci jí to nikdy moc dlouho nevydrží a navíc stále zoufale teskní po svém bývalém muži. Muži, který ji opustil právě kvůli Anně. Vcítit se do Rachel bylo velice složité. Většinu času se chovala nerozumně a jen se utápěla ve své alkoholové zoufalosti. Právě onu zoufalost a bezvýchodnost alkoholismu autorka krásně vystihla a čtenář si nemůže pomoct a k Rachel často cítí až odpor, byť je jen zoufalou ženou, na kterou nebyl osud vždy nejmilejší.

Celý příběh se točí kolem zmizení mladičké Megan. Ženy, kterou si Rachel sama pro sebe pojmenovala Jess. Když z novinového článku zjistí, že dívka, kterou každý den pozorovala z vlaku, zmizela, cítí se, jako by přišla o dobrou přítelkyni a zmocní se jí potřeba pomoct a záhadu vyřešit. Stín podezření postupně padá hned na několik postav. Autorka se však bohužel občas až moc okatě snaží svézt čtenáře ze stopy a ten tak pojme podezření, že to nejspíš nebude tak, jak se nám spisovatelka snaží naznačit. I tak se jí párkrát podaří čtenáři pořádně zamotat hlavu.

Kniha je neuvěřitelně čtivá. Napínavý děj plyne opravdu rychle a je radost otáčet každou další stránku a zjišťovat další podrobnosti o té velké spletité záhadě. Bohužel pro mě jsem zápletku odhadla už v půlce knihy. S každou další stranou jsem se v tom pak více a více utvrzovala, ale stále doufala, že mě třeba autorka na konci překvapí. Ale bohužel nepřekvapila. I tak Dívku ve vlaku hodnotím kladně. Vím, že mnoho čtenářů nemá rádo vzájemné srovnávání knih, nicméně si to nemohu odpustit a musím zmínit, že pro mě jde rozhodně o povedenější dílo, než byla třeba Zmizelá. Krásně vykreslená ponurá atmosféra Londýnské periferie všemu jen nasazuje korunu a tento psychologický román s detektivními prvky vám velice zpříjemní dvě až tři podzimní odpoledne.

70%

3 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Abeceda knihomola #I

11:33 Ivcca 6 Comments


Tři asociace týkající se knih a literatury.
~ I ~

Je to skoro rok, co jsem sepsala poslední díl Abecedy knihomola. Protože by byla škoda tento projekt nedokončit, rozhodla jsem se "vzmužit" a sepsat další díl. A taky jsem si to tak trochu předsevzala k příležitosti oslavy 3. narozenin tohoto blogu.
Dnes tu máme v pořadí již devátý díl a čekají vás tři asociace začínající na písmeno I. Autorkami projektu jsou Marky a Kristý.

Inteligence
To je přesně to, co hrdinkám románů občas schází. A teď mluvím přesně o těch hrdinkách, které svým jednáním spíš uškodí než pomůžou, ale stejně se musí za každou cenu vždy vrhat do nebezpečí po hlavě. Což skončí jen tím, že je ostatní musí zachraňovat. Nezapomenou se samozřejmě držet tří jednoduchých pravidel:

1. Nikomu neříct, kam se vydávám.
2. Nechat kvůli sobě umřít x lidí.
3. Nakonec se stejně cítit jako spasitelka světa.

Ironie
Když už jsem začala s těmi knižními hrdinkami, ještě chvíli u nich zůstanu. Jestli něco na knižníchpřesně odměřená dávka ironie, kterou neváhají počastovat každého, kdo se vyskytne v jejich okolí. Přesně taková byla Rose Hathaway, Jace Wayland nebo třeba Rhysand a Feyre. Obzvlášť poslední dva jmenovaní se právě pro jejich úžasný styl humoru a věčné ironické narážky stali mojí nejoblíbenější knižní dvojicí. No dobře, už jsem se rozplývala asi dost, jedeme dál.
postavách opravdu miluji, je to

Illuminae
Asi málokdo o této knize neslyšel. Tato napůl kniha a napůl grafický román zažila svou obrovskou slávu zhruba vloni touto dobou. A zaslouženě! Pod skvostnou obálkou se skrývá ještě lepší obsah. Text tvoří obrazce, příběh je čtenáři vyprávěn bez pomoci vypravěče a celé je to neskutečně magické a krásné. I když se jedná o obří knihu, měla jsem ji přečtenou zhruba za dva dny. A byl to senzační zážitek, který musím doporučit k přečtení každému. No a taky.... Ok, prostě jsem nezvládla vymyslet nic dalšího, co by začínalo na "I". Už chápu, proč jsem se na rok zasekla u tohohle dílu.

Krásný zbytek týdne!
I.

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Co by můj syn měl vědět o světě - Fredrik Backman | recenze

11:18 Ivcca 13 Comments


Základem je nikdy nechodit v IKEA v protisměru.
Nikdy!
A nepřekračovat na letišti čáru u zavazadlového pásu.

Představte si, že byste měli napsat knihu sloužící jako poselství pro další generace. Co vše by mělo vaše dítě vědět a jak ho co nejlépe připravit na tu džungli zvanou svět? Tuto otázku si položil fenomenální spisovatel Fredrik Backman a rozhodl se všechny své rady a postřehy převést do knižní podoby. Tak, aby si ji jednou jeho syn mohl přečíst. A nejde jen o to, jak si zavázat tkaničky. Všichni přeci víme, že svět sužují mnohem závažnější problémy. A tak se nyní čtenáři dostává do rukou dojemná, ale hlavně zábavná zpověď o životě a všech peripetiích, které s ním souvisí.

Tvoji dědečkové sami postavili domy v době, kdy ještě nebyl Google. Uvědomuješ si, co je to za výkon? To nejsou lidi. To jsou švýcarské armádní nože se strništěm na bradě.
Fredrika Backmana jsem si oblíbila už díky jeho předchozím knihám Muž jménem Ove a Babička pozdravuje a omlouvá se. Není proto divu, že jsem natěšeně odpočítávala dny do vydání novinky Co by můj syn měl vědět o světě. Kniha se poněkud odlišuje formátem, protože nejde o klasický příběh. Namísto toho vám autor předkládá svou sbírku životních znalostí, které chce předat budoucí generaci. Svému synovi. Text je členěn do velmi krátkých kapitol, které často nezaberou víc než dvě strany. Uvnitř však najdete nejen povídání, ale i přepisy rozhovorů z autorova soukromí nebo třeba recepty. Není proto divu, že toto útlé dílo přečtete doslova rychlostí blesku. Přesto se vám stihne dostat pod kůži a způsobí, že ještě chvíli po dočtení budete mít úsměv na rtech. Autor totiž brilantně zvládá vyprávět s humorem a zároveň si udržet jistou vážnost. Místy je děj dojemný, až máte v očích slzy, jindy slzíte naopak od smíchu. A těch humorných scén jednoznačně převažuje. Backmanův humor je velice osobitý a proto možná nesedne každému. Občas jsem měla pocit, že moc tlačí na pilu a některé vtipy mi přišly slabší. Najdete jich však v tomto díle tolik, že se stejně náramně pobavíte.

Chci, abys věděl, že můžeš být, čím chceš, ale to není ani zdaleka tak důležité jako to, abys věděl, že vždycky smíš být přesně tím, čím jsi.
Autor do svého vyprávění často zahrnuje nejrůznější seriály, filmy, počítačové hry nebo jeho oblíbený wrestling. Pokud se člověk v dané oblasti neorientuje nebo zmiňovaný seriál či film neviděl, bude se trochu ztrácet a možná i poněkud nudit. Mnohem častější jsou však příběhy ze života, rodičovské trable a tápání, které pobaví každého a věřím, že se v nich často sami najdete.

Pod touto překrásnou žlutou obálkou vás čeká milé a upřímné vyprávění otce, který si sice je vědom skutečnosti, že není ani zdaleka dokonalý, ale který dělá vše proto, aby byl tím nejlepším otcem, jakým dovede být. Z každé strany doslova srší nekonečná láska, kterou autor chová ke své ženě a svému synovi. Nechává vás nahlédnout do svého soukromí, ukazuje vám, jaký je Fredrik v běžném životě a o to blíž má náhle člověk k jeho knihám. Nemohu se dočkat, až se do jeho vyprávění znovu ponořím.

90%

13 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

VYHLÁŠENÍ | 3. narozeniny blogu

13:14 Ivcca 3 Comments

Přeji krásnou neděli, knihomolové!
Dnes nás čeká vyhlášení narozeninové soutěže. Předně bych chtěla poděkovat všem, kteří se zúčastnili :) Děkuji za všechna krásná přání k narozeninám a milé vzkazy, opravdu moc mě to potěšilo a nebudu tvrdit, že jsem při jejich pročítání nebyla dojatá. Jste skvělí!

V dotazníku jsem od vás dostala také spoustu tipů na knihy, za které moc děkuji (ty se vždycky hodí, že jo) a kromě toho se mi v dotazníku objevil i jeden dotaz :) Čtenářka Elena se ptala, co si myslím o ničení/psaní do knih. Takže jen v krátkosti odpověď: Do knihy nikdy nepíši, jedinou výjimkou je věnování, pokud chci knihu někomu darovat k určité speciální události a pak samozřejmě podpisy od autorů :) Ale respektuji, pokud to má někdo jinak, takže pokud bych někoho zahlédla, jak píše do knihy, určitě bych za ním nešla a neplácala ho přes prsty :D 

A teď už k tomu, co vás zajímá asi nejvíce - kdo vyhrál?
Vylosována byla Lenka a já ji tímto moc gratuluji!



Jako vždy bych nejradši obdarovala úplně všechny, ale to bohužel nejde. Každopádně další soutěže se blíží, takže zůstávejte ve střehu!

Mějte se krásně,
I.

3 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

SOUTĚŽ | 3. narozeniny blogu

17:37 Ivcca 12 Comments


Jsou tomu už 3 roky, co se pohybuji ve světě knižních blogerů. Ano, před 3 lety jsem si 25. července založila tento blog. A už podruhé jsem zapomněla na jeho narozeniny :D Pravdou je, že letos i vloni jsem celé prázdniny trávila na druhé straně planety a blog šel tedy trochu stranou. Nicméně tak jako každý rok chci ty blogové narozeniny trochu oslavit. Nevím, jestli má cenu tu znovu opakovat, co vše mi blogování o knihách dalo, kolik skvělých přátel jsem získala, kolik úžasných knih mi prošlo rukama a tak dále. To je všem určitě jasné :) A já jsem za to obrovsky vděčná.

Poslední dobou se tu objevovaly hlavně knižní recenze. Ráda bych to změnila a přemýšlím nad nějakým novým formátem. Ano, výročí je událostí přímo vybízející k rozhazování nových nápadů a myšlenek a vytváření skvělých předsevzetí :D

Kromě blogu mě nyní můžete sledovat taky na Facebooku nebo na Instagramu, kde pravidelně upozorňuji na nové články a nebo jen sdílím knižní momenty ze svého života :)









Ale zpět k tomu nejdůležitějšímu - narozeniny opět oslavíme soutěží pro vás! A o co letos soutěžíme? Na výběr budete mít ze tří knih, plus výherce dostane přívěsek s knižní tématikou (After all this time? Always ♥). Stačí vyplnit formulář níže a kniha i přívěsek mohou být vaše.

Pravidla:
➜ Soutěž trvá do 7. 9. 2017 (včetně)
➜ Pro účast musíte vyplnit soutěžní formulář, který se nachází níže
➜ Zúčastnit se mohou pouze soutěžící s českou doručovací adresou
➜ Výherce bude vylosován přes random.org
➜ Duplicitní odpovědi budou smazány

Hodně štěstí a děkuji za vaši přízeň!

12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Náklaďáky Volvo - Erlend Loe | recenze

13:12 Ivcca 4 Comments


Náklaďáky Volvo jsou pokračováním autorovy velice úspěšné knihy Doppler. V druhém díle se spolu s Dopplerem, jeho synem a losem Bongem vydáváme za hranice Norska. Během toulek švédskou krajinou zažívá toto trio spoustu zvláštních a zábavných věcí, ale hlavně potkává hned několik zajímavých lidí. Třeba Maj Britt, aktivní stařenku s velkou zálibou v kouření závratného množství marihuany a nezlomnou touhou změnit svět a nebo von Borringa, postaršího skauta, jehož největší vášní je pozorování ptáků a spaní pod širákem.

Čtenáře, které bavil už Doppler, jistě nezklame ani pokračování této slavné knihy. Znovu se setkáváte s důvěrně známými hlavními hrdiny a nesmrtelným osobitým humorem Erlenda Loeho, který však potěší i čtenáře, kteří první díl nečetli. Příběh totiž na předchozí děj pouze volně navazuje a znalost Dopplera proto není nezbytně nutná, což ostatně sám autor v textu několikrát zmiňuje a vše, co by snad mohlo být nejasné, připomene a objasní.

Erlend Loe se role vypravěče chopil netradiční a svéráznou formou. Během vyprávění často odskakuje od příběhu a k čtenáři různě promlouvá. Jeho poznámky a postřehy jsou vtipným zpestřením samotného děje. Často používá hvězdičky (*) a to i několikrát v rámci kapitoly a k různým aspektům předchozího textu se pak vrací, aby je objasnil a doplnil o další detaily. Čtenář tak musí vyostřit smysly a občas to chce dost soustředění, aby neztratil nit, protože autorovy myšlenkové pochody pádí jak stádo splašených koní a snadno můžete ztratit tempo. Což by byla obrovská škoda! Člověk má pocit, že sedí s autorem na kávě a ten mu spolu se spoustou doplnění a zákulisních informací vypráví poutavý příběh. Bez pochyb se jedná o velice originální formu psaní, se kterou jsem se v jiné knize nesetkala.

Samotné postavy představují takové malé panoptikum povah a charakterových vlastností. Energická stařenka Maj Britt bojující snad proti úplně všemu, mě ze začátku hodně zajímala, ale postupem času mi její urputnost trochu lezla na nervy. Mnohem sympatičtější mi byl postarší pozorovatel ptáků von Borring, který byl jako postava zajímavou mozaikou všemožných osobnostních aspektů. Doppler je kapitolou sám o sobě a oblíbila jsem si ho už v první knize. Jeho zajímavý pohled na svět, pragmatičnost, upřímnost a místy zvláštní laxnost vytvořily opravdu zapamatování hodnou postavu.

Náklaďáky Volvo jsou příjemným a rychlým čtením. Kniha je totiž poměrně útlá a kapitola má někdy třeba jen dvě strany, takže uvnitř najdete spoustu volného prostoru, který způsobí, že budete mít přečteno vskutku bleskově. Čeká vás autorův typický humor a výřečnost, která místy příběh možná až moc rozmělňuje a děj v podstatě odsouvá do pozadí za autorovy poznámky, rýpavé náznaky a vtipné úvahy. Sečteno a podtrženo mě Dopplerova dobrodružství i nadále baví a nemůžu jinak, než doporučit k přečtení. I když jsem přesvědčena, že u této knihy bude víc než u jiných platit rčení "sto lidí, sto chutí". Což je však zároveň věc, za kterou autora oceňuji. Mám ráda, když se člověk nebojí vystoupit z řady a být svůj.

80%

4 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Blogtour 2017

11:14 Ivcca 3 Comments


Rok se s rokem sešel a nadešel konečně čas na další Blogtour!
Ta poslední měla celkem úspěch a pár z vás už se ptalo po pokračování. Takže tady je :) Stejně jako vloni ho pořádáme spolu s Ellen a Melindou.

O co jde
Princip je stále stejný, pokud jste se ale ještě nezúčastnili, nebojte nic - vše si hezky zopakujeme. Blogtour je v zásadě takový velký rozhovor se spisovateli. Co je na tom nejzábavnější, je skutečnost, že tazatelem může být každý z vás a zároveň si sami vyberete, koho budete zpovídat. Vezměme to zjednodušeně:

1. Vymyslíte si svou otázku pro spisovatele. Např.: "Co je pro vás při psaní největší inspirací?".
2. Vyberete si spisovatele, kterým tuto otázku budete chtít položit.
3. Spisovatele oslovíte pomocí emailu.
4. Až budete mít odpovědi získané, napíšete nám informační mail.
5. Od vybraného termínu se bude každý den zveřejňovat jedna otázka spolu s odpověďmi nejrůznějších autorů. Každý zúčastněný bude mít přesně přidělený den, kdy svůj "rozhovor" zveřejní.

I když si člověk říká, že takový spisovatel bude asi dost vytížený a mail mu zapadne do hlubin mailové schránky, divili byste se! Většina autorů, které jsem já sama oslovila, si našla čas a odpověděla mi. Milá odpověď od vašeho oblíbeného spisovatele opravdu potěší. Navíc je jen na vás, kolik autorů se rozhodnete oslovit. I kdybyste získali jen jednu odpověď na vaši otázku, pořád to bude zajímavé a hodno zveřejnění.

Takže zapojte mozkové závity na maximum a zkuste vymyslet co nejoriginálnější a nejzajímavější otázku. Existuje nějaká otázka, na kterou by vás již delší dobu zajímala odpověď? Nyní máte možnost získat ji přímo od zdroje. Nezapomeňte, že spisovatelé dostávají opravdu kvanta otázek a vymyslet otázku, kterou jim třeba ještě nikdo nepoložil - to zní jako zajímavá výzva, nemám pravdu? Takže určitě doporučuji projít otázky, které padly v loňském ročníku. Ale je to jen na vás! :) My vás v otázce nijak omezovat nebudeme. Každopádně platí pravidlo nejrychlejšího, čím dříve nám tedy vybranou otázku pošlete, tím vyšší je jistota, že ji "nevyfoukne" někdo jiný.

Zúčastnit se může úplně kdokoliv. Pokud nemáte vlastní blog, vaše otázky zveřejníme my.

Jak se zúčastnit?
• Zaregistrujte se níže v linkovači, uvedete svojí přezdívku a blog (pokud máte) a také kontaktní mail, abychom se s vámi mohly spojit. Vymyslíte svoji otázku a zašlete ji na blogtour.zpovedautoru@gmail.com. My vám obratem potvrdíme, zda je otázka volná. Pak už můžete začít psát autorům a čekat na jejich odpovědi!

DEADLINE REGISTRACE JE 15. 7. 2017

Doporučuji rozeslat maily s otázkou co nejdříve, protože autorům může trvat klidně i měsíc, než se dostanou k odpovědi. Zároveň určitě bude lepší napsat více autorům, ať nejste zklamaní, kdyby někteří neodepsali.

• Jakmile budete mít odpovědi posbírané, pošlete nám informační mail. Ti, kteří nemají vlastní blog a chtěli by článek nechat zveřejnit na jednom z našich, pošlou v mailu rovnou získané odpovědi. My vám poté přiřadíme konkrétní den, kdy svůj článek zveřejníte. Nezapomeňte si datum poznamenat, posíláme den předem upomínkový mail, ale stejně se párkrát stalo, že někdo na svůj termín zapomněl a to pak průběh trochu komplikovalo :D 

DEADLINE PRO ZASLÁNÍ ODPOVĚDÍ JE 15. 9. 2017

• Blogtour tedy bude trvat tolik dní, kolik bude mít účastníků. Součástí vaší blogtour může být i soutěž - tato varianta je dobrovolná. Cenu můžete zvolit podle sebe, případně autory požádat o nějaké podepsané záložky apod. Jeden nikdy neví, co se mu podaří získat, takže za zkoušku to určitě stojí! :)

Jak autory kontaktovat?
Většina spisovatelů má na svých oficiálních webových stránkách uvedený i kontaktní email, který můžete použít. Případně můžete zkusit kontakt pomocí Facebooku. Pokud by si někdo nebyl jistý v angličtině, rády pomůžete s přeložením otázky nebo celého emailu. Je vhodné se v emailu nejdříve představit, zmínit co je Blogtour a proč autora oslovujete. Ideálně připsat, proč oslovujete právě jeho/ji a nakonec přiložit svou otázku. Přece jen, autorům chodí desítky mailů a pokud člověk nechce riskovat, že ten jeho skončí v koši, měl by být zdvořilý a autora zaujmout, aby měl šanci, že si najde čas na odpověď.

Doufám, že jsem nezapomněla zmínit nic důležitého. Pokud vás napadne jakýkoliv dotaz, neváhejte nám napsat na mail uvedený výše. Moc se těším a doufám, že bude letošní Blogtour stejně skvělá, jako ta loňská! :) 

Linkovač



3 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Po zemi bloudím dál - Rae Carson | recenze

13:35 Ivcca 6 Comments


Zlato je v mé krvi, v mém dechu, dokonce i v barvě mých očí.

Lee Westfallová má semknutou, láskyplnou rodinu. Má domov, který miluje, a svou věrnou kobylku. A má i nejlepšího kamaráda – který by možná chtěl být něčím víc. Kromě toho má ale i tajemství. Lee dokáže v okolním světě vycítit zlato. Zlaté žíly hluboko v zemi. Malé valounky v potoce. Dokonce i zrnka zlatého prachu, co někomu zalezla pod nehet. I za nejkrutějších zim díky tomu své rodině zajistila bezpečí a dostatek zásob. Čeho by byl ale člověk schopen, aby si dívku s takovou mocí přivlastnil? Mohl by kvůli tomu i vraždit. Když Lee přijde o všechno, co je jí milé, uteče na západ do Kalifornie – kde zrovna objevili zlato. Třeba se z ní vyklube to jediné místo na světě, kde může být Lee sama sebou. Pokud ovšem přežije cestu.

Po zemi bloudím dál nabízí čtenáři na poměry žánru YA celkem netradiční téma. Děj se totiž odehrává v dobách kalifornské zlaté horečky, konkrétně je zasazen do první poloviny roku 1849. Mladá Lee má nebezpečný dar. Z nějakého důvodu dokáže vycítit zlato. Jemné příjemné šimrání v šíji ji dovede i k tomu nejmenšímu zrníčku zlatého prachu. Co by se však na první pohled mohlo zdát jako velice výhodné, je stejnou měrou zrádně nebezpečné. To Lee pochopí celkem rychle a je nucena vydat se, stejně jako tisíce dalších lidí, na západ do Kalifornie, kde bylo zrovna objeveno zlato a kde by se možná mohla schovat před svými nepřáteli.

I když jsem se tématu trochu bála a do nynějška si myslela, že zlatá horečka mi moc blízká není, musím říct, že jsem se šeredně zmýlila. Právě téma knihy bylo tím, co mě nakonec nejvíc nadchlo a já si užívala každou další stranu a všechny historické zajímavosti, kterých však autorka uvádí přesně tolik, kolik je potřeba. Hned od začátku vás čeká spousta akce. Děj se rozjíždí rychle a nabírá poměrně nečekaný směr, což pro mne bylo velmi milým překvapením. Znovu musím vyzdvihnout brilantní myšlenku, která z příběhu udělala hodně dobrodružné, ale uvěřitelné čtení. Kromě toho, že hlavní hrdinka dokáže vycítit zlato, vás totiž nečeká nic nadpřirozeného.

Je noc a svítí jenom ubývající měsíc. Trvalo nám tři dny, než jsme muže z Missouri dostihli, ale povedlo se nám to a teď táboříme v překrásném lesíku mezi Soda Springs, kde jemně bublá perlivá voda, a Steamboat Sping, kde pára vystřeluje vysoko do vzduchu. Reverend Lowrey vypráví dětem, že pod zemí je schovaný ďábelský pohon. Ale já myslím, že něco tak úžasného musí být dílem andělů.

Lee se na své cestě setkává se spoustou hrozeb a nebezpečí. Často se však jako nejnebezpečnější ukážou věci, o kterých bychom si to nikdy nemysleli. Příběh je psán plynule a já měla celou dobu pocit, že se také spolu ostatními ženu napříč loukami, horami a pouštěmi, abych dosáhla vytoužené Kalifornie. Po zemi bloudím dál v sobě skrývá příběh jedné dlouhé a strastiplné cesty, sleduje vzájemné vztahy a vývoj hlavních postav a hezky si připravuje půdu pro další pokračování této trilogie. Samotné postavy mi nepřišly tolik zajímavé a mnohdy byly popsány jen povrchově, takže mi skoro žádná nepřirostla k srdci. Lee nijak nevynikala nad ostatní hlavní hrdinky YA románů a její nejlepší kamarád mi dokonce občas lezl na nervy. 

Samotný příběh byl ale kouzelný, jeho čtení odsýpalo neuvěřitelnou rychlostí a já se těším, až v dalších dílech pochopím spoustu náznaků, které autorka do příběhu umístila. Na tuto knihu skvěle pasuje rčení "cesta je cíl", protože je to právě putování hlavních hrdinů, které bylo z celé knihy nejzábavnější. Nebudeme si nic nalhávat, samotná zápletka nijak složitá není a závěr byl na můj vkus moc zidealizovaný a příliš jsem variantě, kterou autorka zvolila, nevěřila. I tak jsem ale ráda, že se mi kniha dostala do rukou a byl to opravdu zajímavý a netradiční zážitek. Což je možná dost umocněno skutečností, že téma pro mě bylo nové. Oceňuji autorku, že tímto dílem přiblížila jeden střípek amerických dějin zajisté i čtenářům, kteří by po dané tématice běžně vůbec nesáhli.

Jako poslední musím ocenit nádherné grafické zpracování obálky a vůbec samotné knihy. Zlatý kompas, který se skrývá pod přebalem, byl skvělým nápadem. Stejně jako volba neutrální černé barvy, kterou tvůrci knihy doslova protkaly "zlatem". Radost mít tuto knihu v knihovně.

80%

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Všichni ptáci na nebi - Charlie Jane Anders | recenze

14:12 Ivcca 6 Comments

Každé přátelství je někdy trochu testováno a jinak to není ani v případě Patricie Delfineové a Laurence Armsteada. Oba jsou ve škole tak trochu na okraji společnosti a mají pocit, že nikam nezapadají. Není proto divu, že si k sobě velice rychle nacházejí cestu. Po škole je však jisté události rozdělí na desítky let. Co se dalo čekat - když jeden začne z ničeho nic rozumět řeči ptáků a druhý sestrojí dvouvteřinový stroj času, je možné, že to vzájemné vztahy trochu poznamená. Teď už jsou však oba dospělí, žijí v San Franciscu na pomalu ale jistě skomírající planetě a osud svede jejich cesty ještě jednou dohromady.

Za svá díla získala Američanka Charlie Jane Anders již několik literárních cen a nyní je načase, aby její talent objevili i čeští čtenáři. Je milovnicí sci-fi a fantasy a není proto divu, že Všichni ptáci na nebi je bohatou směsicí obou zmíněných žánrů. Autorka vypráví příběh dívky a chlapce, kteří se poznali na základní škole. Patricie je čarodějka a brzy se svou magii má naučit ovládat. Její silné pouto k přírodě a láska ke zvířatům z ní však občas dělají podivínku. Zato Laurence je nadšenec do vědy a techniky a už v útlém věku je schopen sestrojit přístroje, o kterých se mnohým dospělým může jen zdát. Přesto, že jsou jejich zájmy tak odlišné, vždy si k sobě najdou cestu a navzájem si rozumí lépe, než s kýmkoliv jiným.

"Čím déle žiju, tím víc mi připadá, že věci, které vidím a cítím, jsou jenom obrysy skutečných věcí, které jsou za hranicemi našeho vnímání."
Kniha je rozdělena do čtyř částí, příběh začíná v dětství hlavních hrdinů a provází je až do jejich dospělosti. Nevyvíjí se však jen postavy, ale i samotný způsob autorčina psaní. Začátek knihy působí téměř pohádkově a je psán jednoduchým jazykem. Postupem času se však čtenář dočkává hutného kvalitního sci-fi a i samotný text jako by dospíval spolu s hlavními hrdiny. Zprvu jednoduché a nenápadné vyjadřování se mění a přechází v barvité popisy, místy značně explicitní a čtenář jako by najednou četl úplně jinou knihu, ve které se autorka nebojí popsat věci bez okolků tak, jak jsou.

Těžko tuto knihu jednoznačně zařadit, protože přesahuje hranice několika žánrů, spojuje je dohromady a mění vše, na co jste zvyklí. Navzdory skutečnosti, že záchrana lidstva před koncem světa by se dala považovat za téma poněkud ohrané, autorka se ho ujímá s originalitou sobě vlastní a atomové války a hroutící se ekosystém jsou v příběhu odsunuty spíše do pozadí, protože to hlavní, co čtenáře zajímá, je vývoj jednotlivých postav a jejich osudů.

Nicméně nutno říci, že občas je příběh moc překombinovaný a místy přitažený za vlasy, ale i tak si čtenář užívá krasojízdu až do úplného konce. Ten byl pro mě mírným zklamáním a v kontrastu se spletitostí celého příběhu byl příliš jednoduchý. Navíc jsou některé věci celkem snadno předvídatelné, takže se čtenář nedočká žádného velkého překvapení.

Malým bonusem je, že v příběhu narazíte na mnoho odkazů na knihy, seriály a jiné fenomény dnešního světa. Pokud si libujete v Doctor Who nebo Červeném trpaslíkovi, vykouzlí vám Charlie Jane Anders na tváři úsměv hned několika narážkami. Humor opravdu není autorce cizí a šikovně a nenuceně ho do děje zapracovává. Všichni ptáci na nebi je opravdu velice originální kniha, nepodobající se žádné jiné, kterou jsem četla. Doporučila bych ji každému, kdo je otevřen novým věcem. Na jejích stránkách vás čeká příběh o magii, vyspělých technologiích, ale hlavně o naprosto obyčejném lidském přátelství, které je ve výsledku základem úplně všeho.

80%

Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji Zeedee.com

6 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Volání netvora - Patrick Ness | recenze

14:39 Ivcca 12 Comments


Conorovi je třináct let a ještě nedávno žil celkem normální život. Pak ale jeho maminka začala pravidelně navštěvovat nemocnici, aby se zde podrobovala neúspěšným pokusům o léčbu své nemoci. Navíc s nimi teď nějakou dobu bude bydlet babička, se kterou si Conor vůbec nerozumí. Ale co je nejhorší, každý den se mu vrací děsivá noční můra. Každý den se z ní s křikem probouzí a pak jednoho dne Conora někdo navštíví. Někdo, koho prý sám přivolal a kdo mu má již brzy změnit život. Je to netvor.

Jsem vlk, který zabíjí jelena, jestřáb, co zabíjí myš, pavouk, jenž zabíjí mouchu! Jsem ten jelen, ta myš a ta moucha, co jsou požíráni! Jsem had světa, co polyká svůj vlastní ocas. Jsem všechno nezkrocené a nezkrotitelné! Jsem nespoutaná země a přišel jsem si pro tebe, Conore O'Malley.
Navzdory skutečnosti, že autorovo jméno je mezi čtenáři skloňováno ve všech pádech, jsem se s Patrickem Nessem setkala až nyní. Již po přečtení úvodního proslovu mi bylo jasné, že tento pán bude velký sympaťák a že i jeho sláva je nejspíš zcela zasloužená. Volání netvora je kniha inspirovaná příběhem Siobhan Dowd, která ho už sama bohužel nestihla dopsat a jí je také celá kniha věnována.

Myslím, že slovo, které celý příběh nejlépe vystihuje, je „zvláštní“. A když to píši, myslím to v tom nejlepším slova smyslu. Hlavním hrdinou je mladý chlapec, se kterým se život vůbec nemazlí. Spolužáci ve škole si na něj čím dál víc dovolují, maminka se léčí z rakoviny a tatínek se přestěhoval do Ameriky, kde má teď rodinu se svou novou přítelkyní. Příběh se tváří jako pohádka pro mladší čtenáře, ale těžké téma spolu s nádechem nadpřirozena z něj dělá něco mnohem náročnějšího a bohatšího. Často čtenář přemítá, zda se nachází v realitě nebo v Conorových představách a snech a právě tato neurčitost a tajemnost mě na celém příběhu snad nejvíce bavila. Občas se příběh dostává až do určité psychologické roviny a nutno říct, že dohromady to vše skvěle funguje.

Kniha je velice bohatě ilustrovaná. Ať již se jedná jen o detaily na krajích jednotlivých stran a nebo rozsáhlé ilustrace zabírající celé dvojstrany. Vše je temné a opravdu vyvedené. Styl ilustrací skvěle podtrhuje samotný děj a já se na ně nemohla vynadívat. Obzvlášť netvor, jehož epičnost a monumentálnost se Jimovi Kayovi, jež je autorem zmiňovaných ilustrací, podařilo vystihnout víc než zdařile. Navzdory tématu, které může svádět k přimíchání nějakého toho správného klišé nebo slzy ždímajících scén, nutno říci, že Patrick Ness se se vším popral naprosto bravurně a když jsem při dočítání příběhu měla v očích slzy, nebylo to kvůli žádným laciným dojímavým scénám. Autor zvládl vystihnout dětskou nevinnost a jejím prostřednictvím vyprávět vážný příběh a já věřím, že přečíst si takové dílo by mohlo velice pomoci lidem a převážně pak dětem, kteří si podobnou situací musí procházet také.

Svůj život nepíšeš slovy, vysvětlil mu netvor. Píšeš jej skutky. Není důležité, co si myslíš. Význam má jen to, co děláš.
Ne každému může Volání netvora sednout. Přece jen dílo místy působí jako kniha pro děti, hlavně kvůli velice mladému hlavnímu hrdinovi. Někoho pak může odradit téma rakoviny a života lidí, kteří s ní musí bojovat. Do knihy jsem šla takzvaně „naslepo“ a kdybych dopředu věděla, o čem je, nejspíš bych i já pochybovala a bála se, že to není to pravé pro mě. Nyní po jejím dočtení však mohu říct, že tenhle příběh byste měli vyzkoušet, protože toho má hodně co nabídnout. Je jedinečný, něžný, ale zároveň vážný. Užijete si překrásné kresby a překvapí vás nečekaně hluboká myšlenka celého díla.

80%
Za poskytnutí recenzního výtisku velice děkuji nakladatelství Slovart. 
Knihu můžete zakoupit ZDE.

12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

Čáry života - Veronica Roth | recenze

15:30 Ivcca 5 Comments


Zapomeň na svou čest. Musíš jen přežít! Nová knižní série od autorky Divergence.
Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, v galaxii, v které mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Většina dokáže ze svého daru vytěžit to nejlepší, ale Akos a Cyra jsou kvůli němu zneužíváni. Cyra je sestrou tyrana, jenž vládne celému válečnickému národu, a má dar bolesti, kterou její bratr zneužívá k tyranizování svých nepřátel. Cyra však chce být něčím víc než nástrojem v bratrových rukách.
Akos pochází z mírumilovného národa a je nadevše oddaný rodině. Když ho společně s bratrem zatknou vojáci vyslaní Cyrinou rodinou, snaží se jen o jediné – zachránit bratra na úkor vlastního bezpečí. Akos a Cyra stojí před rozhodnutím – pomoci si navzájem a možná přežít, nebo přinést jeden druhému neodvratnou zkázu?

Neexistuje asi nikdo, koho by minula všechna ta sláva kolem Divergence. Nyní autorka slavné trilogie vydává novou knihu a napětí by se dalo krájet. Čeká nás stejná smršť akce jako v předchozí knize? Nebo už autorce došel dech? Nebojte, rozhodně nedošel. A nedošly jí ani originální nápady. Čáry života nám otevírají brány do naprosto nového, zajímavého a pestrého světa, ve kterém se vše točí kolem takzvaného "proudu" a navíc u každého člověka se v určitém věku projeví dar - zvláštní schopnost, kterou mu propůjčuje právě proud. Na prvních stranách je čtenář trochu zmatený, což je jen malá daň za krásný komplexní svět, který se mu pomalu otevírá. Naštěstí vás nečeká žádné zdlouhavé popisování, ale pořádná jízda hned od prvních stran. Zákonitosti světa (co světa, celé galaxie skládající se z několika planet) a veškeré souvislosti pak autorka odhaluje a vysvětluje hezky postupně, takže čtenář vždy udrží krok a necítí se jak Alenka v říši divů.



Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu obou hlavních hrdinů, kterými jsou Cyra a Akos. A jestli se autorce něco doopravdy povedlo, tak jsou to právě tyto hlavní postavy. Chvíli si s nimi notujete, chvíli vás štvou, jedno se jim však upřít nedá - vždy se chovají reálně, dělají lidské chyby, nechávají se unášet a zaslepit svými pocity a přesně takové knižní hrdiny mám ráda. Ze všeho nejvíc mě bavila právě Cyra. Proud jí propůjčil opravdu unikátní dar. Černočerné stíny se jí neustále přelévají pod  kůží a způsobují obrovskou bolest nejen jí, ale i každému, koho se dotkne.

Čáry života jsou typickým science fiction, které potěší všechny milovníky komplexních a promyšlených příběhů. Nečeká vás žádná romance a vztahy mezi hlavními hrdiny jsou probírány opravdu jen okrajově. Čeho se však nabažíte dosyta jsou nejrůznější futuristické technologie, povstalecká spiknutí, politické intriky a samozřejmě správná "badass" hlavní hrdinka. Ve své podstatě ani nemám příběhu co vytknout, vše bylo logické, inovativní a nutno podotknout, že i o dost dospělejší než autorčina prvotina. Nicméně si myslím, že příběh mohl být klidně kratší. Čtyři sta stran je opravdu obrovský rozsah a neudálo se na nich tolik akce, aby to nešlo napsat v kratším rozsahu. Občas jsem měla problém u knihy vytrvat a chybělo mi to něco, co vás nutí otáčet stránky dál a dál. Myslím, že pokud by se příběh trochu zkrátil nebo se alespoň přidaly nějaké zvraty, četla by se celá kniha mnohem lépe. Nicméně pokud po tomhle díle sáhnete, určitě neuděláte chybu, čeká vás minimálně obstojné sci-fi.

60%

5 komentářů:

Děkuji za každý komentář!

První konec - Lauren James | recenze

13:03 Ivcca 12 Comments


Kolikrát můžete ztratit člověka, kterého milujete?
Osudem Katherine a Matthewa je rodit se stále znovu a znovu, století za stoletím. Jejich přítomnost pokaždé změní historii o fous k lepšímu a pokaždé se do sebe beznadějně zamilují, ale osud je vždy tragicky rozdělí. Od dob krymské války, obléhání Carlisle až po brzkou budoucnost v letech 2019 a 2039 obětují své životy, aby zachránili svět. Ale proč se pořád vrací zpátky? Čeho musí dosáhnout, než jim bude umožněno žít v lásce a míru? Možná ten další konec bude jiný.

Prvotina britské autorky Lauren James zaujme čtenáře na první pohled svou překrásně graficky zpracovanou obálkou, která zajímavě vystihuje samotný obsah této knihy. Ten je složen z několika dějových linií odehrávajících se pokaždé v jiném století. Jednou je to 18. století, podruhé 19. a nakonec 21. století. Zažíváme dobývání města Carlisle, teror krymské války a pak budoucnost v anglické Nottinghamské univerzitě.

Nutno uznat, že autorčin nápad spojit takto několik různých historických období do jednoho příběhu, je hoden obdivu nejen pro netradičnost a originalitu, ale také pro náročnost z hlediska zpracování a znalosti jednotlivých historických dob. Což je zároveň tak trochu kamenem úrazu, jelikož každá dějová linka je poměrně povrchní. Do žádné doby jsem se nemohla patřičně vžít ani začíst a neustále jsem se cítila být pouze v pozici diváka, jehož se samotný příběh příliš nedotýká. Moc tomu nepomohl ani způsob, jakým je příběh napsán a který dával příběhu nádech nedospělosti a neučesanosti. Těžko říct, jak velký vliv na tuto skutečnost má překlad. Jednoduše mi přišlo, jak kdybych četla literaturu pro děti a nešlo mi to vůbec dohromady se samotným dějem, který se pohyboval od sci-fi až k romantice.

Jistá žánrová nevyrovnanost je dalším zvláštním úkazem této knihy. Cestování časem, biologické zbraně a reinkarnace hlavních hrdinů se staví do kontrastu s místy lehce infantilními dialogy hlavních hrdinů. Co na příběhu jednoznačně zaujme, je grafické zpracování, které sází na propojení textu s velkým množstvím novinových útržků, mailů nebo třeba vzkazů. Pomocí nich se čtenář dozvídá o různých událostech nebo může nahlédnout do korespondence hlavních hrdinů, což bylo opravdu zajímavé a já mám přesně tento typ knih ráda.

Cítila jsem originalitu a potenciál myšlenky příběhu, ale autorce se ho dle mého nepodařilo příliš dobře přenést na papír. Pokud mám tedy shrnout své dojmy z Prvního konce, je to v prvé řadě nadšení a fascinace zajímavou myšlenkou této knihy, které se však dostalo spíše průměrného zpracování. Chybělo mi objasnění spousty věcí, konec byl naprosto neuzavřený a spíš z kategorie "domysli si sám, drahý čtenáři". V podstatě se nedozvídáme vůbec nic, kromě toho, jak příběh Katherine a Matthewa dopadne. Což mi přijde nedostačující a cítím se trochu ochuzena, jelikož spousta mých otázek nebyla zodpovězena.

Příběh na mě působí nedotaženě a nepropracovaně a chybí mi vysvětlení všech zákonitostí. Jak kdyby autorku ke konci psaní přestalo bavit. Přitom vše má opravdu velký potenciál a napětí se ke konci dalo krájet. Možná tyto věci budou vysvětleny v dalších dílech, ale nejsem si jistá, zda se mi První konec líbil dost na to, abych se do jejich čtení pustila. 
69%

12 komentářů:

Děkuji za každý komentář!